Den 013 7.8.2025 Čtvrtek
Ráno mě překvapila nahá babka ve sprchách. Koho by napadlo že DONNE / UOMINI jsou v překladu Donne – ženy a Uomini – muži. Ráno je zase pěkně. Snídám poslední prdelku se Švýcarským sýrem. Už mi trochu zavoněl brašnu, tak bylo načase ho spořádat. Na recepci si ještě objednávám croissant, kávu a platím 32,50 Eur za ubytování, večeři, půl litru vína a snídani. Pokračuju dál po cyklostezce podél Torrente Viola Bormia až před San Carlo, kde mě čeká nečekaný stoupák, a ještě jsem si vybral zkratku, zato horší cestu s 18% stoupáním. Ze San Carlo už jedu po docela frekventované silnici několika serpentinami kolem hory Monte Satleron ač na Pass Foscagno 2.291 m.
Nic tu není, jen pár opuštěných budov. Sjíždím do vesnice Campaccio a pokračuju zase nahoru na druhý kopec Eira. Je to kousek a v jednu hodinu už jsem i na Passo Eira v 2.208 m. Sháním vrcholovou nálepku, ale marně. Osvěžuju se rádlerem a půlkou Marsky. Všude kolem jsou lyžařské vleky navázané na lyžařské středisko Livigno, kam za chviličku sjíždím zase dolů. Kopce jsou teď v létě propletené stezkami pro cyklisty a downhiláky. Livigno objíždím shora a rovnou odbočuju na jihozápad pro třítisícovkami z obou stran do Passo Forcola di Livigno 2.315 m. Tam je konečně restaurace. Mají samolepku a taky Aperol, kafe a k tomu tyramisu.
Od rána se mi jede krásně, první zastávku jsem dělal až po 10 km v prvním kopci a teď na stoupání Forcola jsem stavěl po šesti a pak až nahoře. Překračuju hranici z Italie zase zpátky do Švýcarska a sjíždím na křižovatku která rozděluje cestu doleva dolů kolem jezera Lago di Poschiavo a dál zpátky do Italie do Tirana, nebo doprava nahoru přes pass Bernina do Srov. Moritz. Já pokračuju nahoru. Stoupání je přenádherné s úžasnými výhledy na okolní hory a přírodu. Nevím, jak je o možné, ale Švýcaři si vybrali hranice asi podle krásy přírody, a to horší nechali Italům. Po cestě koukám na skoro čtyřtisícové kopce pohoří Bernina a ledovec Morteratsch. Dnes mě to opravdu baví. Nekoukám na tachometr a užívám si každičký metr posledního stoupání i když není zrovna mírné.
Před pátou jsem nahoře a musím se tu na chvíli zdržet. Na zahrádce hospdy Cambrena si dopřávám panaché neboli rádler a koukám přes jezero Lago Bianco na pohoří Bernina. Všechny potoky, říčky a jezera jsou neuvěřitelně čisté. Mám úplnou chuť tu vodu vypít. Po chvilce nostalgie na posledním kopci už sjíždím do 11 km dalekého kempu Morteratsch, pojmenovaného podle ledovce, na který je z kempu krásný výhled. Kemp je zasazen do borovico – modřínového lesa, protkaného spoustu potůčků vytékající z řeky Ova da Bernina s přítokem vytékajícím z ledovce. Jsou tu i vodopády Cascada da Bernina, ale nemám nějak chuť se tam jít podívat, je to pár km pěšky. Moje místo stanu je na kopečku na lesní mýtině obklopené starými modříny. Objednávám si místo v restauraci na doporučení recepčního. Mají opravdu dost plno. Po klasických záležitostech cvičení, hygieně a stavění stanu si jdu sednout už před sedmou do restaurace na Aperol. Mám rezervaci až od 20.15, ale o půlhodiny mi ji posunuli. Zkouším kokosovo – cuketovou polévku a Capuns. K tomu nějaké červené vínko, docela dobré. Ještěže jsem si rezervaci udělal. Spoustu lidí se tu dožaduje stolu a je to dost problém si sednout. Dopíjím a jdu spát. Dnes spím v 1.867m.
Dnes najeto 59,94 km Celkem 986,36 km
Čas na kole 5:57 Celkem 85:22
Nastoupáno 1.744 m Celkem 19.787 m
Průměr 10,06 km/h
Dolů 1.212 m
