Tak jako minulý rok vyrážíme na kolo spolu s Monikou. Monika chce odjet 29.6. na tábor, takže cestu tomu přizpůsobíme. Švýcarsko jsme projížděli minulý rok a člověk si klade otázku jestli zná dobře Čechy a Slovensko které má u nosu. Zaujal mne závod 1000 miles, pořádaný každoročně Honzou Kopkou. Trasa závodu vede od nejvýchodnějšího bodu Slovenska do nejzápadnějšího bodu Čech, případně naopak. Tento rok startuje 30.6. a to už budeme 12 dni na cestě. Máme na tento rok naplánovanou trasu právě ze Slovenské Sniny, nacházející se asi 20 km od hranic z Ruskem. Snina je poslední nejvýchodnější město kam nás doveze autobus. Máme dvě možnosti, jet vlakem s přestupem v Michalovcích a být na místě večer, nebo autobusem až do Sniny a být na místě ráno. Druhávarianta se zdá zajímavější i když cesta autobusem bude o trochu méně pohodlnější. Objednáváme dopředu lístky u Františka Hejnala z dopravní agentury Turismo z Dobříše. Paní Hejnalová nám slibuje dovést nás do Sniny i s našimi koly z bagáží. Cena za jednosměrné lístky je 1980,- pro oba i včetně kol. Zpátky máme v plánu dojet vlastními silami částečně po trase závodu 1000 miles, částečně podle našeho uvážení. Některé úseky které jsme chtěli projet po trase závodu, ne že by nešli projet, ale z naší bagáží nebo i z důvodu pohodlí a bezpečnosti raději volíme rozumnější úsek trasy. Podle plánu bychom měli po deseti dnech, v pátek 28.6. dojet do Trutnova, odkud jede Monice odpoledne, přímý vlak do Nymburka. Mělo by to být něco kolem 1000km.
Já pak budu pokračovat dál až na nejzápadnější bod Čech a pak uvidím, kolik bude času a sil. Rád bych našlapal přes 2.000 km. O děti se nám bude starat 10 dní táta. Všechno vybavení máme již předem sbaleno a těšíme se na den D. Cestou budeme mít zaplou aplikaci Endomondo na mém telefonu, která bude naší trasu zapisovat na průběžně ukládat web, čímž bude možné nás sledovat kde se pohybujeme. Za tímto účelem jsem pořídil nabíječku na kolo, která pomocí dynama v předním náboji, neustále telefon udržuje v nabitém stavu. Samozřejmě bereme stan, vařič a foťák NIKON P90 s objektivem 18/200.
18.6.2012 úterý Den 000
Před šestou odpoledne se loučíme se holkama a tátou a vyrážíme směr Poříčany. V 18.08 nám totiž jede vlak na Masaryku, odkud se přesouváme na autobusové nádraží Florenc. Jako tradičně večeříme v Burger KINGU a krátíme si tím čas, než pan Hejnal přistaví svůj BUS, kterým máme přislíbenou a zaplacenou cestu na Slovensko do Sniny. Lístky nemáme, ale důvěru, že nás odvezou ano. Řidič autobusu vstřícně pomáhá naložit naše kola do zavazadlového prostoru a ubezpečuje nám, že tam budou jako v bavlnce, neboť místo bude vyhrazené jen pro ně. Po chvilce jsme pochopili proč. Autobus pro více jak 60 osob odváží vč. Nás 16 osob, převážně snědší pleti. Cestující celou cestu, konzumují pivo, čímž nejenom, že dost páchnou, chrchlají, ale také co chvíli navštěvují co chvíli autobusovou toaletu. Cestou ještě stavíme na několika místech a celkově tak zvyšujeme osazenost na 25 lidí. Přesto máme každý pro sebe celou dvousedačkua snažíme se něco naspat. Řidič nám poučtí dvě české inscenace, „Tchýně a uzený“ a pak nějakou práci Famu. Trochu se spát dá ale nic moc to není. Do Sniny dorážíme dokonce už v 6.30.