20.6.2013 středa Den 002
Vstáváme do krásného bohužel slunečného dne. Vaříme si ranní kávu a už v 6.30 šlapeme do pedálů směr Michlovce. V Kauflandu nakupujeme jídlo na celý den, na snídani croasanty džus a jogurt, na sváču nektarinky a čokoládu a k obědu sýr. Z Michalovců se přesouváme po vedlejší silnici směrem do vesnice Zbudza, kde odbočujeme na polní cestu právě po trase závodu 1000 miles. V mapě je tu vyznačený mostík přes říčku Laborec. Po hodině marného hledání ve vzrostlém poli sice nacházíme říčku, ale most nikde. Přístup všude přes 200 metrový pás kopřiv a různého naplaveného bordelu. Musíme se tedy vrátit zpět polem do Zbudzy. Jsme naprosto vystavení a spálení od trávy a kopřiv. Hledáme rychle nějaký stín, abychom se mohli nasnídat. Náš plán posnídat někde u říčky nevyšel, takže snídáme na silnici na zemi u zastávky busu. Namísto přímé cesty přes Nacinu Ves, Nižný Hrušov, Dlhé Klčevo, Sačurov a Davidov musíme šlapat po hlavní silnici do Strážského a Vranov nad Topĺou, kde stavíme na zahrádce a osvěžujeme se sklenicí studeného Sprite. Dál pokračujeme do Vechce, odkud začíná 13km dlouhé stoupání přes Slánské vrchy. Za Vechcem projíždíme první cikánskou vesnicí, tedy spíše dírou. Bordel podél silnice , splácané domy ze všech materiálů, na střechách plechy, desky, koberce, hadry a u domů hrající si špinavé děti v prachu. Cikánské ženy posedávají u silnice s kýbly plnými prtavých hřibů. Raději zvyšujeme tempo, děti nás zaregistrovali a začínají vybíhat na silnici a povykovat na nás. Pokud se křičení ty pičo dá považovat za běžný dětský povyk. Neradi bychom dostali kamenem nebo přišli o nějakou výbavu kola. Kousek dál v kopci se napojujeme na naší původně vytýčenou trasu a přesně v pravé poledne zastavujeme ve stínu zastávky ve vesnici Banské. Přímo proti zastávce je malý krámek. Kupujeme 2 lahve vody a dáváme si nektarinky na doplnění energie. Čeká nás ještě 6km toho nejstrmějšího stoupání. Slunce peče o sto šest, teploměr na kole ukazuje 39 stupňů. Po ¾ hodince jsme na vrcholu v 700mnm. Sjíždíme dlouhý sjezd do Herĺan a těšíme se na studenou limču v hospodě. Jediná hospoda otevírá až v 15 hodin, takže alespoň ve stínu obědváme sýr s rajčátky a dojídáme nektarinky. Musím si namazat pravé koleno, neboť po stoupání a následném sjezdu nemůžu skoro nohu ani ohnout. Přisedl k nám místní opilec Honza Vávra. Vysvětluje jak má čechy rád a jak ho slováci štvou, asi proto, že je zavřená hospoda. Pak nás ještě upozorňuje, že vesnice kterou budeme projíždět,“Kecerove“ je plná cikánů. Odchází a my vyrážíme napospas osudu. Už v první vesnici Rankovce žasneme a při jízdě okukujeme další cikánskou vesnici. Všude stojí v poli hrubé stavby domů, které jsou ale obydlené. Namísto střech jsou použity různé plechy a desky. Před domy si v suti hrají děti a na zápraží kojí matka další své potomky. Domy z porotermu nejsou nahozené a myslím že ani zevnitř nemají omítku. O elektrice nemůže být ani řeč. Někdo chtěl zřejmě stavět satelitní městečko, ale něž dokončil domy, silnice i chodníky, byly obsazeny těmito squatery. Obec Kecerovce, kterou vzápětí projíždíme je to samé. Kličkujeme mezi skupinkami mladých ,kteří se sdružují na silnici. Všichni jsou doma, nikdo tady asi nepracuje. Monika projíždí vesnicí jako o závod a já s bolavým kolenem nestíhám. V další vesnici je už vše v pořádku , všude pěkně upravené domy se zahrádkami, po černých jako by se slehla zem. Cesta je jako na houpačce, pořád nahoru a dolů. Bohužel si asi kilometr zajíždíme, protože odbočka na Chrastěné není značená. Celkově je na slovensku značení sporadické, prostě jen tak namátkou. Ve Cajkovicích zastavujeme u hospůdky a dáváme si každý velkou studenou Motolu. Koleno už je v pohodě, takže už šlapeme trochu rychleji. Podjíždíme dálnici D1 kousek u Košic a v Budimíru odbočujeme přes kopeček do Družstevná pri Hornice. V klimatizovaném obchůdku nakupujeme párky na večeři a mléko do kafe. Čeká nás už jen asi 20km po rovince proti proudu Hornádu k vodní nádrži Ružín, kde je prý penzion. Kolem Hornádu se šlape skvěle. Pěkný asfalt podél řeky, občas stín, nešetříme silami a šlapeme co to dá. V 18 hod. dorážíme k Ružínu . Stojí tu jeden dům a pán na zahradě nám sděluje, že jediný hotel je až tak za 5 km a navíc je to pěkně do kopce, prej strašná cesta. Pokouší se o mě mrákoty, podlamují se kolena. Vybalujeme zbytek čokolády a tlačíme jí do sebe. Za chvilku už stoupáme zase do kopce nad horní přehradní nádrž Ružín. U přepadu plave v přehradě několik tun odpadků, prostě humus. Naštěstí musíme jet ještě asi 4km do kopce podél vody – převážně do kopce abychom konečně v 19 hodin dorazili do jediného Hotelu SIVEC široko daleko. Původní cenu 37Eur usmlouváme na 20 a jedme se vykoupat do osvěžující vody přehrady Ružin. Za uspořené peníze si dáváme teplou večeři a každý Motolu. Ve 22.00 už jsme zalezlí v pokojíku u kafíčka a jedeme spát. Venku je pořád 27 stupňů.
– Dnes najeto 125 km Celkem 208 km
– Čas na kole 8: 25 min Celkem 15:17
– Max 53,12km/h Průměrně 14,86
– Dnes nastoupáno 1314m Celkem nastoupáno 2590 m
– Max výška stále 717 mnm
– Spíme v 418 mnm
– Počasí – Celý den modré nebe mezi 36 a 40 stupni.
