Den 17 – Pondělí 7.7.2014
Do dvanácti hodin nemůžu usnout, pořád tu někdo huláká a chodí. Ve tři hodiny mě budí ohromná vichřice. Vedle rakušanům ulétl celý přístřešek a židle. Já ležím v klidu v závětří pod stromem, ale oni asi hodinu dávají věci dohromady a při tom si svítí auty. Nakonec asi ve čtyři začíná poprchávat. Ležím sice pod stromem a ten chvilku neproprší, ale nechci nic nechat náhodě. Stěhuju se tedy pod střechu restaurace. Od čtyř do šesti tedy ještě trochu spím, ale po šesté už musím balit, neboť přijede pekař a otevře vedle obchůdek. Ještěže šel v noci nějaký němec na záchod, zjistil jsem, že jsou přístupné pouze pomocí náramků na ruce, který samozřejmně nemám. Z deště nakonec nic nebylo, ale aspoň jsem dvě hodinky spal v klidu. Před sedmou hodinou už odjíždím. Hned v Nussdorfu je od sedmi otevřená pekárna. Dávám si tedy k snídani croasant, jogurt a kávu. Počasí se umoudřilo a přede mnou se rýsuje modré nebe s obláčky. Za mnou je ještě černo, tak snad se to na mne nenahrne. Objíždím celé jezero až na jeho horní část do městečka Schörfling. Moc pěkné městečko s přístavem. Tady se napojuji na trasu 101 vedoucí podél říčky Agor vytékající z jezera Attersee a po pár kilometrech pokračuji po trase R6, která mě dovede až k Dunaji. Říčku Agor po chvíli opouštím a přes pár malých stoupání přijíždím do Vöcklabrucku, odkud jedu po R6 ce dalších 75 km z kopečka podél řeky Traun, většinou po asfaltové cykloštráse. V půl desáté stavím a dopřávám si po 43 najetých kilometrech svačinku. Projíždím kolem města Wels i Traun, aniž bych je zahlédl. Stezka je bohužel rafinovaně celou dobu podél Traunu obklopená stromy, takže pokud bych chtěl do města, musím ze stezky sjet na patřičné odbočce. Nechci. Ve Welsu míjím nějaké vláčkové nadšence, kteří mají na zahrádce vystavěnou zmenšeninu města kterou protkávají kolejiště a nádraží. Před jednou hodinou už přijíždím k Dunaji do které se vlévá čistá řeka Traun. Dunaj jí barví svou modrošednou barvou. Po Dunaji musím asi 5 km k přehradě, abych se dostal na druhou stranu. Jsem za Dunajem a hned na kraji prvního městečka stavím po najetí 105 km na oběd. Je jedna hodina a mám hlad. Mají výborné čivabčiči a ktomu rádlera. Doplňuju vodu a vyrážím. Od rána se uděůaů pořádný pařák. Odsud taky začínají kopce. Musím vystoupat od Dunaje z 250 mnm zhruba do 750 m. Cesta vede po cyklostezce R28 a později po R5 přes Katsdorf do Gallneukirchenu a odsud pokračuje desetikilometrové stoupání lesem. Sluníčko svítí přímo shora, takže žádný stín. Sice jsem si dal za cíl, že budu stavět po 20 km a dám si vždy tyčinku čokolády a meruňky, které jsem cestou koupil, ale v Reichenau musím zastavit. Teploměr ukazuje 44,2. Na náměstí je kašna plná studené vody. Raději se trochu oplachuji, ale potom, tak jak jsem skáču do ledové vody a několik minut ponořen , jen s hlavou nad hladinou sleduji liduprázdné náměstí zalité horkým sluncem. Dál už se jede příjemně. po pár kilometrech v Schenkenfeldenu zastavuji na 20 km pauze a chvíli ležím ve stínu parkových stromů. Je pět hodin a tachometr ukazuje najetých 145 km . K hranicím mi schází už jen posledních 20 – 25 km. Konečně taky občas vede cesta z kopečka, někdy bohužel víc než bych si přál, takže je potřeba zase vystoupat nahoru. V městečku Hayre je na ceduli uveden směr Wullowitz – Dorf Leopoldschlang. Teď už je mi jasné, proč Hans a Renata Hoffelner, když jsem se s nimi setkal ve městě Skt Anna, pořád opakovali “Vůlvik”. Je to směr kterým se mám dát, abych se u nich zastavil. Původně jsem si myslel že se tak Hanz jmenuje. Nejedu ale přes Wullowitz, kudy vede cesta R5, ale zkracuju si to přímo, tedy nejkratší cestou z Deutsch Hörschlagu posledních pár kilometrů dolů z kopečka. V sedm hodin jsem na správné adrese, zvonek nikde. Auto je ale před domem. Sousedka mě zmerčila a snaží se dovolat, dokonce mi zjistila i telefon. Prý jsou doma, ale asi někam odběhli. Sedám tedy před dům, že si dám večeři, když tu na kole najednou přijíždí Hanz. Vítá mě a zve mě hned na pivo. Ptám se na možnost přespání. Nejprve se mi snaží vysvětlit, že mají jen hospodu a ubytování mám prý zkusit níže ve městě, ale za pár chvil jim to dochází a zvou mě dál. Když mi před týdnem zvali k sobě asi nepředpokádali, že se ještě uvidíme. Zvou mne dál a ukazují mi koupelnu a pokojík tetičky, která je prý ve Vídni. Tady budu spát. Popíjíme pivko, já tedy radlera a povídáme co a jak. Renata mě posílá koupat, že prý půjde udělat večeři. Řízek jako talíř, hranolky a salát. Nakonec dostávám ještě dort a kávu. Sedíme asi do dvanácti a povídáme si. Mluvíme na sebe napůl anglicky a trochu německy. Mají na moravě příbuzné a občas k nám jezdí. Syn Hanze má reperskou kapelu a zrovna vystupuje na nějakém festivalu, dokonce mají i CD. Vyměňujeme si maily a taky potvrzuji, pokud pojednou někdy směr Praha, že je rád ubytuji u nás. Jdu spát, zítra mám vstávat až v osm na snídani. Zítra má také začít bohužel pršet. Uvidíme
- Dnes najeto 168,66 km Celkem 1967,11
- Čas na kole 8:58:33
- Průměr 18,78 km/h
- Max 55,93 km/h
- Nastoupáno 1345 m Celkem 24.754 m
- Max výška 788 mnm Schenkenfelden
- Spím v 657 mnm
