Den 7 – Pátek 27.6.2014
Budíme se do slunečného dne a jdeme na snídani. Dostáváme Hemenex a moc si pochutnáváme. V 9 hodin už šlapeme do prvního kopce Bílých Karpat. Z Heršové jedeme po vedlejší silnici a cyklotrase 5238 přes les Lochovec moc pěknou stezkou, která končí lesoparkem ve Slavičíně. Ve Slavičíně je cykloobchod, tak kupujeme náhradní duši za píchlou, vyřizujeme nějaké služební telefony a rezervujeme pro Moniku jízdenku a kolo na zítra do vlaku. Ze Slavičína přejíždíme malý kopeček do Pitína odkud pěkně stoupáme po trase 46 kolem potoka Olšava na vrch Hradisko v 648 mnm. Zpočátku mírně nahoru ale ke konci se stoupání čím dál víc naklání. Hned sjíždíme přes Zítkovou z prudkého kopce so Starého Hrozenkova. Parkujeme u motorestu a v půl druhé objedváme. Máme sice našlapáno jen 33 km ale jsme bez energie. Zajišťuju si pojištění do zahraničí a vyřizuju ještě nějaké pracovní telefonáty. Po obědě nás čeká ještě jedno velké 8 km stoupání ze starého Hrzenkova ve 350 mnm přes Vyškovec až na Mikulčí vrch v 780 mnm.
Nejhorší část stoupání je těsně před vrcholem Vyškovcem, 1km kopce musíme sesednout a tlačit kola. Boty kloužou, stavíme a odpočíváme po pár metrech. Na třičtvrtě kilometru je převýšení 150 m. Takový kopec jsme ještě neviděli ani nešlapali. Posledni úsek stoupání už je pohodový, kocháme se krásnými výhledy na Bílé Karpaty a široké daleké okolí Vizovické vrchoviny na straně jedné a Slovenské Biele Karpaty na straně druhé. Z Mikulčího vrchu už sjíždíme do Vystřice pod Lopeníkem. Odsud musíme kousíček, asi 2km po E50 a málem nás srazili dva kamiony. Předjíždějí nás tak bezohledně blízko, že Monika skončí v trávě a já na kraji silnice vrávorám pod tlakem vzduchu tak 10 cm od kol kamionů. Zlaté kopečky bez aut. Naštěstí hned odbočujeme do vesnice Suchá Loz a dáváme si za odměnu, za přežití, zmrzlinu. Je pěkné vedro, od rána sluníčko jen občas zakryl letní mráček. Kousíček za Nivnicí – rodiště J.A.Komenského využíváme úplně nové cyklostezky. Nádherný asfalt vedle silnice vede až do Dolní Němčí, kde se napojuje na již zmapovaný úsek Uhersko Hradišťské cyklostezky a podél říčky Okluky dojíždíme do Hluku. Stezka vede dál do Ostrožské nové Vsi, ale my odbočujeme přes kopeček do Kunovic a přijíždíme do Uherského Hradiště na nádraží. Kupujeme předem zabukované lístky pro Moniku a kolo na zítřejší spoj do Kolína v 7.14. Je kolem šesté a vracíme se zpátky do Kunovic, kde zajíždíme do nedalekého kempu u koupaliště. Kemp to zdaleka není, jen jakási ubytovna ale dnes v pátek plná skotačících lidí. Zvuk maxihlasitého techna nás měl varovat již před dojezem do kempu. Otáčíme zpátky do Kunovic a pokračujeme dál do Ostrožské nové Vsi, kde jsme před pár lety spali s Luďanem v chatičce v malém kempu u trati. Tenkrát nám tu dělali společnost pasoucí se ovce po kempu, které nám lezli i do chatky. No nic aspoň něco říkame si. Dorážíme na místo a žasneme. Kemp i malý bufáč je pryč. Místo toho supermoderní rekreační centrum s penzionem, beach volejbal, golf, restaurace a stylové bungalovy. Restaurace je dnes zadaná kvůli oslavě narozenin kohosi. Zkoušíme ještě hotel u Racka na náměstí, ale cena 1200,- / noc je moc. Vracíme se tedy do Slovanského kempu a ubytováváme se v penzionu za 320,- / osobu. Je to levnější než chatička. Ta je za 1300,-. Bohužel zjišťujeme, že nám neschovají kola, protože mají plné kóje. Zámek je snad ochrání, necháváme je zamčené před penzionem. V bufetu vedle restaurace je příjemná obsluha. Dělají pro Moniku speciální V.I.P. medajlonky. Jinak mají jen buřtguláš, ten si dávám já a je výborný. Hasíme žízeň kofolou a popíjíme kávu. Dáváme si horkou sprchu a půjdeme do hajan. Ještě přebalujeme brašny, nepotřebné dávám Monice a potřebné naopak balím na další cestu. Denník píšu až v posteli. Asi toho moc nenaspíme. Vstáváme v půl šesté a ze spodu z hospody je ještě ve dvanáct slyšet strašný kravál a zpěv country kapely.
- Dnes najeto 96, 85 km Celkem 654,86
- Čas na kole 6:52:86
- Průměr 14,07 km/h
- Max 52,32 km/h
- Nastoupáno 1474 m Celkem 10.779 m
- Max výška 759 m (Mikulčí vrch)
- Spíme v 166 mnm
