Den 10 – Středa 22.7.2015
V noci nepršelo. Večer se v parku vybavovali dva italové asi do jedné na místě kde jsem chtěl původně přespat. V tom místě nesvítili dvě lampy. Ulehl jsem tedy o kousek dál do stínu pod strom a už jsem se potom nepřesouval. Trošičku mě rušilo, že kousek od místa kde jsem ležel, projíždělo každou chvilku auto. Doufal jsem že se to s přibývající nocí uklidní, ale co chvíli jsem byl vzhůru. Ráno ukázalo krásné nebe pod hradbami a já hned v sem vyskočil a vše zbalil. Namísto původního plánu, kopírovat přesně EV7, jsem zvolil rychlejší a přímější přesun do Říma. EV7 mě trochu zklamalo. Prakticky jsem neviděl nikde žádné značení a musel jsem se držet přesně mapy abych vůbec jel správně. Kolikrát jsem se ale zbytečně plahočil po zničených cestách , když šlo vše obět, třeba malinko dál ale po hezké nefrekventované silnici. Ráno tedy nevyrážím nahoru po EV7, kde je dokonce místy zakreslana i čárkovaná cesta směrem přes Gallesse, Corchoano, Nepi a Sacrofano, ale dolů z kopečka a do Říma dorazím přes Civita Castelana, Rignano Flaminio, po krásné asfaltce. Chci trochu nahnat čas. I tak to bude do říma skoro 90km. Po pár stech metrech zastavuju u Baru, jak tady nazývají cokoli, kde si může člověk dát kávu nebo něco jiného k pití. Výborná kávičk, dva čerstvé croassanty a dvoudecka koli mě nastartovali na dnešní cestu. Jedu podél trati a občas si vyšlápnu menší příjemný kopeček. Příjemný proto, že po něm obvykle následuje zase sjezd. Je to lepší nežli pořád šlapat po rovince. První větší stoupání začíná, když se v Borghetto rozloučím s tratí a odbočím doprava do kopečka. Vystoupám najdřív nějakých 50 výškových metrů a v průmyslové zóně před Civita Castellana zastavuji ve Volkswagen servisu. Půjčuju si od technika 15ku klíč a s použitím hrubého náslilé se mi daří povolit obě šlapky. Lehce je doahuji a doufám, že to takto vydrží a nebudu mít na letišti s povolením žádný problém. Do města ani nezajíždím a vedejší východní cestou stoupám dál kolem hory Mte. Soratte přes Rignano Flaminio, kde doplňuju zásobu vody, až do 320 mnm do Casttelnuevo di Porto. Stoupání je to ale příjemné a cesta pěkně ubíhá.
Odsud je pak 20 km sjezd až na začátek Říma. Musím se proplést několika úrovňovou křižovatkou, ale ta mě vyplivuje u řeky Tevere (Tiberis) na krásné tartanové cyklostezce, která vede podál řeky přes celý Řím. Po 13 km už mám od rána najeto 82 km, jsou dvě hodiny a mám hlad. Sjíždím od řeky do města na náměstí Piazza Bainsizza, stavím u baru a dopřávám si salátek z mozarely, rajčat, tuňáka a hromady zeleného listí. Zalívám ho asi půl deckou olivového oleje a dvěma Heinekeny s citronádou. Konečně mám oběd, hurá. Po dalších šesti kilometrech podél Tevere přejíždím do historického centra přes most Palatino. Projíždím kolem spousty krásných památek, Fontana di Trioni, Foro, Boasio, Bocca delle Verita, poté přes Circo Massimo na silnici Via di San Gregorio, která vede pod oblouk Aro di Constantino až ke Coloseu. Fotím a obďivuji mohutnost stavby, kterou museli staří Římané holýma rukama postavit i částečně zbourat. Škoda, že se materiál z Colosea po léta používal na stavby dalších domů. Dnes je částečně pod lešením a snaží se ho alespoň nějak opravit. Co dřív dokázali lidé holýma rukama, nejsme ani dnes my schopni zvládnout. Je veliké vedro. Všude kolem rozdávají vodu, ale je strašně teplá. Naštěstí u kolosea jsou dvě pítka s krásně ledovou vodou. Musím sice chvíli čekat ale je vynikající. Doplňuji vodu také do všech lahví a kolem starých vykopávek se přesouvám na náměstí Piaza Venezia odkud si fotím Viktoriánský palác. Takže, rychlá prohlídka Říma končí. Trvala mi stejně hodinu a půl. Vracím se zpátky přes most Palátio u kterého je zajímav, že je tu obrácený směr jízdy vozidel. To je kvůli jednosměrkám, kterými je propletený celý Řím. Dalších 15 km jedu pořád po cyklostezce podél řeky, která ale znenadání končí. Přejíždím přes most, ale zjišťuji, že bych dojel jen na dálnici, jinam to nevede. Vracím se tedy zpátky po chodníku na konec cyklostezky a napojuji se na dost frekventovanou silnici směr Ostia (což je pláž na pobřeží). Silnice tímto směrem vedou dvě vedle sebe a je potřeba včas sjet z jedné na druhou, neboť jsou odděleny svodidly a nerad bych skončil zase na dálnici. Byl to trochu oříšek , ale konečně se dostávám mimo tuto frekventovanou cestu do obytné oblasti se spoustou krámků a restaurací pro turisty. V půl sedmé dorážím k místu, kde by měl být kemp, ale brána je zavřená. Ital u stánku se mi snaží vysvětlit cestu k dalšímu kempu, maluje mi plánek. Za chvilku přichází jeho kolegyně, kreslí mi taky plánek ale úplně jinam. Prý je to ale pořád tentýž kemp. Vyrážím tedy udaným směrem podle paní. Měla z části pravdu, naštěstí jsou po cestě do kempu cedulky. Takže po 4km kempuju. Jedná se o kemp Castel Fusano, přes silnici od pláže. Ubytovávám se za 16 eur a poprvé stavím stan. Jdu se vykoupat do moře, potom umít do sprch a vyprat dres abych v letadle nepohoršoval spolucestující. Pak jdu do restaurace sníst co mi zbylo od včerejší večeře. K tomu si přidávám tiramisu a dva velké Heinekeny ze spritem. V kempu je wifi, bazen , teplé sprchy, restaurace a obchůdek. Sedím pod přístřeškem restaurace a je příjemných 26 stupňů, za chviličku dopiju zbytek pivka a půjdu si lehnout. Stan bude asi vyhřátý, ale udělám průvan a bude snad dobře. Dneska spím pár metrů nad mořem.
- Dnes najeto 132,19 km Celkem 1262,66
- Čas na kole 7:23:24
- Průměr 17,88 km/h Max 54,5 km/h
- Nastoupáno 725 m
- Max výška 320 mnm
- Průměr stoupání 3% max 8%
- Klesání 799 m průměr – 2% max -6%