Den 11 – Čtvrtek 23.7.2015
Spalo se nádherně, dokonce jsem v půlnoci vlezl do vložky do spacáku aby mi nebylo chladno. Ráno si přispávám a vstávám až kolem půl deváté. Je jasné nebe, ale stan je šikovně ve stínu. Posunuju kolo s vypranými věcmi na sluníčko a jdu s evykoupat do moře. Je potřeba si pořádně zaplavat a protáhnout tělo. Moře má příjemnou vlažnou vodu a je nádherně čisté. Jsem sice na veřejné pláži, ale je celá pěkně uklizená a shrabaná. Uźívám si klidnou snídani. Mají samozřejmě výborné kafe s jablečným koláčem a k tomu jogurt a sprite. Je půl jedenácté tak musím balit. Tyčky a kolíky od stanů musí do brašen, abych si mohl vzít stan sebou a zbytečně tak nenavyšoval váhu kola. Mělo by mít do 15kg. Cesta na letiště vede převážně po pobřeží, asi 8km do Lido di Ostia. Odsud musím od moře, vymotat se městem a trefit správnou silnici na letiště. Povedlo se na první pokus. Letiště Fiumicino je pěkně značené, takže dorážím lehce po dvanácté na Terminál 3. Přepážku mám taky hned a pouštím se do balení kola. Jde to téměř bez problémů. Povoluji a otáčím šlapky, snižuji sedlo a přední kolo připevňuji gumicukem k rámu a vidlici. Teď ještě zabalit. Ještěže jsem koupil dvě fólie 2x50m. Jedna by sotva stačila. Ještě dolaďuji některé náchylné části a je to. Teď ještě smotat fólií brašny, aby z nich bylo jedno zavazadlo. Fólie stačila výborně akorát. Za další zavazadlo bych platil zbytečně 40 eur.
Odbavuju brašny, ale už je dost hodin. Do odletu zbývá hodina a mám stále kolo u sebe. Paní za přepážkou je taky trochu nervózní až mi někam ztratila lístek ke kolu a brašnám. Píšem mi to tedy tužkou na letenkua někam telefonuje. Ještě mi upozorňuje, že musím sfouknout obě kola aby prý nedošlo k výbuchu v zavazadlovém prostoru. S kolem mám prý jít k přepáce 301. Když tam dorazím, nikde nikdo. Čekám 10 minut a nic. Letím na informace a ptám se co a jak. Posílají mě k přepážce 272, kde jsou prý nadrozměrná zavazadla. Uff, tam už ode mě odebírá kolo fousatý zaměstnanec a dává ho do výtahu. Snad ho ještě uvidím. Bez problémů neprošlo ani moje odbavení věcí na palubu. Myslel jsem, že budou problém boty se zámky, které jsem si raději zul a poslal hned do rentgenu, ale problém byl s mojí přední brašnou s foťákem. Má v sobě asi nějakou konstrukci. Kontrolór s rouškou mi kompletně všechny věci vyndavá, prohlíží a papírkem zjišťuje přítomnost nějakých látek, asi drog. Papírek strká do počítače a během minuty se na mě otáčí s úsměvem a zdvyženým palcem. Jsem volný. To jestli se skutečně smál, pouze dedukuji z jeho výrazu, protože dnes mají všichni zaměstnanci letiště v Římě na obličejích roušky. Dlouho jsem neposlouchal zprávy, ale asi řádí zase nějaký virus nebo co. Za 15 minut má končit odbavení do letadla, takže celé to martirium trvalo 2,5 hodiny. Letadlo ale pořád nemá určený gate. Asi vznikl nějaký problém, protože posunuli čas odletu o půl hodiny z 14:45 na 15:15. Super, tak to mám čas ještě na kousek pizzy a pivko k obědu. Letadlo má nakonec zpoždění celou hodinu, takže odlétáme až ve čtyři hodiny. Let trvá asi hodinku a třičtvrtě. Pozoruji Alpy pode mnou. Právě přelétáme přes Insbruck a já koukám z výšky na Inn kolem které jsem před deseti dny začínal svojí cestu.
Po dosednutí vyzvedávám bagáž a kolo. Vše v pořádku, akorát pumpička je kaput. Trochu to jde ale ztuha. Stavím u první benzínky a dofukuji kola. Sjíždím po Evropské přes kulaťák do Bubenče a po cyklostezce kolem Tróji dorážím až na Palmovku. Odsud pak po hlavní přes Černý most až do Zelenče.
- Dnes najeto 54,97 km (v Italii 18,75) Celkem 1317,63
- Čas na kole 2:43:04
- Průměr 20,22 km/h (po Praze 23,4) Max 45,58 km/h
- Nastoupáno 182 m
- Max výška 369 mnm
- Průměr stoupání 2% max 5%
- Klesání 284 m průměr – 2% max -4%
