Den 5 – Pátek 17.7.2015
I když je v pokoji 30 stupňů a větrák se snaží trochu rozhýbat vzduch nějak se mi nechce vstávat. V sedm mě budí zvonkohra z místní věže. Postel je taky příšerná, prohnutá jako houpací síť. Nakonec získává převahu mé druhé já a velí vstávat a dát si studenou sprchu. Balím všechny krásně usušené věci a snídám při tom mini croasanty s jogurtem a zapíjím půl litrem teplého grepového džusu. Chtěl bych vyrazit v půl osmé, ale dole v kavárně všichni spokojeně popíjejí kávu, že se nechám taky přesvědčit. Dávám kávu za 1 euro, což znamená výborná italská malá káva neboli piccolo. Pokračuju po cyklostezce Euro Velo 5, ale značení je mizerné, prakticky žádné. Pokud bych neměl mapu v mobilu, kde je stezka vyznačená, nevěděl bych vůbec kudy jet. Jednou jsem se nechal zblbnout cedulí a skončil jsem na nějaké soukromé farmě. Do 30 km vzdálené Fidenzy je cesta jenom placka mezi kukuřičnými poli. Dnes se nově objevila i slunečnice. Všude kolem vrčí opuštěné nastartované traktory a čerpají vodu z kanálů vybudovaných kolem políček a tlakují pojízdné postřikovače nebo jen tak lejou vodu na pole. Všude se tady kropí celá pole. Je vedro, sluníčko je sice schované za pár mráčky, ale ty se po obědě určitě rozptýlí. I tak je přes třicet stupňů. Za Fidenzou začínají mírné kopečky a je to docela fajn změna. Stavím tedy na jednom takovém kopečku ve vesničce Borghetto a osvěžuju se kolem jedenácté jedním Panačé. Obědvat chci až v Ramiole, kterou protéká říčka Fiume Taro, abych se posilnil na dnešní náročné stoupání. Do Ramiole dojíždím po 60 km v půl jedné. Obědvám Panačé a žlutý meloun. Nevím ani jak mne to napadlo, ale i panini se šunkou. Před stoupáním jsem chtěl jenom něco lehčího. Taky to do mě vůbec neleze. Skoro celou si jí nechávám zabalit a raději obědvám tyčinku Bounty.
Stoupání začíná prakticky hned. Ze 157 mnm musím vystoupat až do 1040m. Celkem je to 40km ale na dvou místech musím ještě vžy o 200m sjet dolu. Takže nakonec 33 km do kopce a 1400 m převýšení Už prvních 10km je masakr, stopání místy až 14% a teploměr ukazuje 51 stupňů. Zastavuju v Bardne u pítka na vodu a liju na sebe asi 20 lahví ledové vody. To opakuji, prakticky vždy když potkám takovouto šanci se osvěžit, hned po pár kilometrech v Terenzo a hned kousek nad tímto městem je opravdu ledový výborný pramen, kam jezdí místní pro vodu. Od chvíle kdy mi teploměr ukázal 51 stupňů se dá ve 40 stupních jet úplně v pohodě. Mám občas husí kůži i v tomto vedru, tělo se asi nějak automaticky ochlazuje. po daších deseti kilometrech stavím ve stínu lesa na prvním vrcholku v 920 mnm a dodávám další energii zbytkem tyčinky Bounty. Sjíždím do 780 m a zase nahoru do 961. Poslední sjezd je do Berceta, odkud je poslední osmikilometrové stoupání z 840m do 1040 mnm na passo della Cisa. Tam dorážím lehce o šesté hodině. Dávám si vítězné pivko se spritem a frčím 20km za odměnu z kopečka do údolí do města Pontremoli. Odsud je to už jen 9 km do vyhlídnutého kempu u města Villafranca. Do kempu dojíždím lehce před osmou hodinou večer., domlouvám ubytování za 13 eur s tím že si lehnu někam na zem. Stan stavět nemá cenu, je pořád 30 stupňů. Nakonec se ubytovávám v předsíňce neobydlené chatičky udělané z obytného přívěsu. Rovná podlaha a střech výhodou. Jdu si dát sprchu a do baru sníst k večeři zbytek sýra a focaciu od oběda. Zapíjím to oblíbeným pivkem se spritem. Pivo je na mě příliš silné a sprite mě zase zase uhasí žízeň a doplní cukr. Je už deset hodin a příjemných 26 stupňů. Jdu spát. Dnes bylo dopoledne příjemných 37 až 40 od dvou do pěti pak 45 až 51 stupňů. Odpoledne ani mráček.
- Dnes najeto 131,49 km Celkem 655,48
- Čas na kole 8:04:33
- Průměr 16,28 km/h Max 57,47 km/h
- Nastoupáno 1480 m
- Max výška 1041 mnm passo Cisa
- Průměr stoupání 3% max 14%
- Klesání 1403 m průměr – 3% max -11%
- Spím v 185 mnm