25.7.2017 Úterý – Den 004
Budíka máme na 7 hodin. Balíme a jdeme se do podkroví pensionu nasnídat. Paní domácí nám připravuje snídani, kávu, čaj a všechno možné na co máme chuť. V osm již vyrážíme na první kopeček, Pass Ciabana ve výšce 1530mnm. Fomo, kde spíme, je ve výšce 899m. 12 km do kopečka se šlape výborně. Modré nebe nad hlavou a sluníčko svítí. Cesta vede lesem a je dosti ve stínu, takže je místy i chladno. Teploměr ukazuje kolem 12 stupňů. Stavíme tentokrát obráceně, vždy se vyhříváme na sluníčku. Nahoře na Passu Ciabana ve výšce 1530mnm stavíme v hospůdce s vyhlídkou a dopřáváme si pivko. Vede odsud pěkná turistická stezka na horu nad námi Monte Rite až do výšky 2183mnm. Dole z kopce jsme pak coby dup přejíždíme řeku Boite a před městečkem Venas di Cadore, najíždíme na super cyklostezku, po které jedeme prakticky po rovince do 9km vzdáleného Calalzo di Cadore. Cyklostezka je v těchto místech vedena po zrušené vlakové trati. Projíždí spoustou tunelů a přejíždí spousty mostů. Lemuje úbočí hor a my si užíváme chvilku nádhernou krajinu a rovinku. V Calalzo zastavujeme u místní restaurace, která se nám zdá dosti obsazená a objednáváme si salát s tuňákem a trubky s boloňskou omáčkou. Dál se přesouváme po hlavní silnici přes Domegge a Lozzo k odbočce na Santo Stefano di Cadore. V Lozzo si kupujeme zmrzlinu na osvěžení. Odbočujeme kolem říčky Piabé, ale po pár stovkách metrů je cesta uzavřená. Musíme se tedy vrátit na hlavní silnici a pokračovat k přehradě Lago di Santa Caterina u městečka Auronzo di Cadore. Už cestou se honí mraky a začíná trochu poprchávat. Rozmýšlíme, kudy pojedeme dál. Odbočka na Santo Stefano, byla sice zajížďka, ale mírným stoupáním bychom se dostali až do městečka Padola, kam nyní pojedeme přes kopec, přes Pass St. Antonio ve výšce 1489mnm, někde uváděný i jako Passo Zoro. Kopec je to sakra prudký. Stoupání se celou dobu pohybuje mezi 9-13%. Od jezera, které leželo v 866m stoupáme na 8 kilometrech o 623 výškových metrů. Je zima, 12 stupňů, mraky, vítr a nakonec začíná i pršet. Naštěstí déšť netrvá ani 15 minut, takže ani nezastavujeme a jedeme až na vrchol. Navlékáme na sebe teplé věci co máme v brašnách a sjíždíme rychle do městečka Padola do 1290mnm. Tam přejíždíme říčku Torrente Padola a odbočujeme na severozápad na další Passo Monte Crocce. (1636 mnm) a dál na Toblach. Cesta na dnešní poslední pass neí nijak prudká, stoupání se pohybuje kolem 5%, takže jedeme asi 10km /hod. Vzhledem k tomu, že stoupání je taktéž 10km, jsme za hodinku nahoře i s malou zastávkou u malého vodopádu kousek od vrcholku. Chvílemi nás trochu otravuje mrholení. Na Passu Monte Crocce, nebo také Kreuzberpassu ve výšce 1636mnm jsme v 18 hodin. Sjíždíme z kopce, místy nás začíná ohřívat sluníčko, které vykukuje mezi mraky. V Moos Moso kupujeme v supermarketu večeři. Housky, mortadelu, prosciutto, kozí sýr, nektarinky a vínko. Pokračujeme dál z kopečka, přes Sexten Sesto. Tam najíždíme na cyklostezku a projíždíme Innichern – San Candido. Začínáme cestou hledat nějaké spaní. U cyklostezky je pár domků, ale zavřených. Dojíždíme až do Toblachu – Dobbiaco. Doplňujeme vodu a jedeme se podívat na vytipované hřiště asi 200m v lese. Je to pěkný stoupák ale překvapení. Je to tu super. Na hřišti jsou tři špičaté domky, vypadá to jako zámek. Místo dveří korále. Je to nějaký skanzen, nebo muzeum dřeva v přírodě. Je nám jasné, že toto bude luxusní spaní. Večeříme a připravujeme si v jednom domku ještě plachtu, abychom si to pěkně zadýchali a bylo nám v noci teplo. Nedaleko je letiště a tři vrtulníky lítají cvičné lety kolem nás. Je 21:45 a pořád strašný rachot. Snad v deset skončí. Je docela chladno 13 stupňů. Spíme v 1296mnm, Zítra má bohužel dle předpovědi zase pršet, je to hrůza.
Dnes najeto 97.00 km Celkem 292,54km
Čas na kole 7:14 Celkem 21:25
průměrná rychlost 13:41 max 60,94
nastoupáno 2200 m!! max výška 1680 sjeto 1807m
(průměr stoupání 4%, max 15%, průměr klesání 3% max 10%)
