26.7.2017 Středa – Den 005
Spalo se nádherně. Sice je ráno jen 9 stupňů, ale jsme pěkně v suchu. Nebe je pod mrakem, ale naštěstí neprší. V 8.30 už snídáme v kavárně v městečku Dobbiaco. Dáváme si každý kávu, David kávu nepije, tak ten vždy ranní čaj. K tomu jsme si koupili každý koblihu a plněný koláč pudinkem. Z Toblachu jedeme po šotolinové cyklostezce asi 15 km do mírného stoupání, podél říčky Rienz a Rio Popena. Projíždíme kolem jezera Lago di Dobbiaco, hezkým údolím ze kterého máme nádherné výhledy na vrcholky dolomit Tre Cime di Lavadero tyčící se do výšky kolem 2700 – 3000m, které jsou propleteny spousty nádherných vysokohorských turistických cest. Kolem dalšího jezera Lago di Landro se dostáváme až k dnešnímu prvnímu (nižšímu) z vrcholů Pass Cimabanche ve výšce 1530mnm. Před námi se rozprostírá masiv vrcholů tyčících se do výšek přes 3000m s horou Monte Cristallo di Mezzo se svou výškou 3150mnm. Až na její vrcholek vede jistě nádherná feratová trasa Via Ferrata Ivano Dibona (Marino Bianchi). Tento masív budeme celý objíždět ze západní strany až do Cortiny di Ampezzo, která je z druhé strany tohoto masivu. Z pasu pokračuje šotolinová cyklostezka dalších 15 km, tentokrát z kopečka až do Cortiny. Tam dojíždíme těsně před polednem. Nakupujeme pohledy pro děti a jdeme se naobědvat do pizzerie. Všichni máme quadro stagiony a zapíjíme kolou. Já jsem si oblíbil sodu lemon. Odsud bychom mohli přímo na Pass Falzarego ve výšce 2109m, ale máme naplánovanou trasu nejprve přes pass Giau a na pas Falzarego pojedeme až později z druhé strany. Po obědě nás tedy čeká druhý z našich dnešních vrcholků, ale ten nejtěžší z celé výpravy Pass Giau. Z Cortiny, která leží v 1200mnm musíme vystoupat o 1000 metrů výše až do 2236m . Silnice prudce stoupá celých 15 km se spoustou serpentin. Zpočátku máme hezké výhledy na Cortinu a masivy hor v okolí, pak se zanoříme do lesa a až ve vyšších místech se kopec odkrývá a stoupání vede volnou krajinou, kterou obklopují strmé vrcholky hor s výškou kolem 2700m. Párkrát během stoupání zastavujeme na pit, focení a doplnění energie ve formě gumových medvídků. Je pod mrakem a máme velké štěstí, že za celou cestu spadlo jen pár kapek. Na pass Giau přijíždíme lehce před čtvrtou odpoledne. Kocháme se nádhernými výhledy na všechny strany do údolí. Všude kam se člověk podívá vysoké vrcholky skoro na dosah „nahoře bez“, jak říká David. Prostě nádhera, kterou bychom rádi nasávali mnohem delší čas, než si můžeme dovolit. Zahříváme se čajem s bílým rumem a za půl hodinky už svištíme 10 km z kopečka do Selva di Cadore. Tam v obchodě nakupujeme v supermarketu večeři. Salám, sýr, housky a víno Chardonay Trentino 2016. Cesta pokračuje dál z kopečka až do Caprile do 999mnm. Tam bychom rádi přespali. V Caprile, přejíždíme lávku přes řeku Torrente Corderole. Jedeme opačným směrem, než bude zítra pokračovat naše cesta a hledáme nějaké vhodné místo na spaní. Asi po kilometru v Santa Maria delle Grazie je vedle cesty pěkné rovné, travnaté a hlavně trochu skryté místo na spaní. Jsou tu lavičky a stoly. Jedem ještě dál další 2 km k jezeru Lago di Alleghe, kdyby náhodou bylo na spaní ještě něco lepšího u jezera. Je to tam moc krásné, hezký výhled přes jezero na město Alleghe, které je z druhé strany skryté pod horou Cime di Col Rean 2281m a nad ní se tyčí, nahoře bez, Monte Civetta se svými monumentálními 3220 metry. Také tam vedou z městečka Alleghe feraty a turistické stezky. Stálo za to si udělat tuhle malou zajížďku, ale vracíme se zpátky na první vytipované místo, za chvíli bude sedm. Večeříme dobroty a probíráme zítřejší cestu. Na spaní natáhneme plachtu, sice nemá pršet, ale co kdyby. Dnes jsme měli štěstí, mělo celý den poprchávat, ale tentokráte se předpověď nevyplnila. Už je po osmé a budeme spát v 967m. Je hezky teploučko, krásných 16 stupňů.
Dnes najeto 68.75 km Celkem 361,29km
Čas na kole 5:32 Celkem 26:57
průměrná rychlost 12:44 max 58,95
nastoupáno 1376 m max výška 2233 sjeto 1638m
(průměr stoupání 6%, max 15%, průměr klesání 5% max 15%)
