14.6.2018 Čtvrtek – Den 008
Původně jsme chtěli vstát v sedm hodin, ale budíme se zase před osmou. Sluníčko zrovna začíná pěkně hřát a osoušet plachtu. Právě vylezlo zpoza hor, které nás obklopují. Je úplně modré nebe. Balíme a snídáme na místě ve stoje. Včera jsme si koupili croissanty, banány a fit tyčinky. Od rána šlapeme na Cima de la Bonette z 1600 do 2803 mnm. Chybí nám na poslední vrcholek už jen 16km. Vyjíždíme ho jen s jednou zastávkou, nepočítám samozřejmě zastávky na focení úchvatných scenérií, které nám kopec po celé délce poskytuje. Cesta vede nejdřív lesem a skalami, později přechází do otevřené planiny se spoustou sněhu. Cesta šněruje spoustou zatáček. Všude kolem dokola jsou vidět vrcholky hor. Připadáme si, že výš už jet ani nemůžeme. Na passu Bonette ve výšce 2715 mnm, jsme přesně v poledne. Bohužel dál je pass zavřený. Kolem hory Bonette vede silnice, ale jsou tam hromady sněhu a asi se čeká, až část sama odtaje, takže se nedostaneme ani na kole, ani pěšky do výšky 2803m, kam jsme měli původně naplánováno vyšlapat. Kvůli těm 88 výškovým metrům, je stále nejvyšší vrchol, který jsme vyjeli před dvěma lety Col de I´Iseran s výškou 2770mnm. Tyto dva jsou nejvyšší v Evropě, nicméně na Kavkazu v Gruzii je ještě jeden Abano Pass který je ve výšce 2850m. Nahoře je krásný výhled na obě strany hory národního parku Mercantour. Západní pohled pokrývají bílé jazyky a východní pohled, kam povede i naše další cesta se již vše zelená. Je to zajímavý kontrast barev. Je tu 13 stupňů, proto je potřeba se na sjezd obléci. Čeká nás 110km dlouhý sešup do Nice. Prvních 25 km to jede pěkně zprudka. Sjíždíme krásným údolím spoustou serpentin a často stavíme na focení panoramat hor kolem dokola. Zastavujeme ve vesničce Saint Etienne do Tinée o 1650m níže. Svlékáme ze sebe teplé oblečení, teplota se zvýšila na dosti horkých 25 stupňů, nehledě na to že pěkně peče sluníčko. Hned v první restauraci si objednáváme oběd, abychom stihli do dvou popolední siestu. Pak je těžké něco sehnat k jídlu. K obědu se osvěžujeme studenou Colou a objednáváme si. Já si dám pizzu a kluci sýrové risoto. Jak jsme se dostali do údolí k řece La Tinée, cesta začíná klesat výrazně pozvolněji. Bohužel pro nás, stejně jako před dvěma lety, fouká od moře. Odpoledne je pevnina ohřátá sluníčkem nejteplejší a z moře na pevninu fouká tzv. odpolední bríza. Šlapeme ale vydatně v průměru kolem 30km / hod, místy i 40. Cesta plyne mezi soutěskami hor na úpatí vysokých skal po proudu divoké říčky La Tinée. Po 45km km úmorného šlapání stavíme ve vesničce Roussilion. U cesty je otevřená hospůdka. Pivko do nás zasičelo během chvilky. Taky už teploměr ukazuje 33 stupňů. Říčka La Tinée se po pár kilometrech stéká a mění na Le Var. Dál pokračujeme už spíš po rovince dalších 20km do La Roquette Sur Var. Tam u soutoku Le Var s L ´Esteron, konečně sjíždíme na cyklostezku, abychom si trochu ulevili od provozu na silnici. Předminulý rok jsme tu na soutoku nocovali, přímo v písku na kraji řeky. Dnes ale pokračujeme dál. Po 6 km v Gattiéres je Lidl. Tam potřebujeme koupit fólie na zabalení kol. Lídl praská ve švech, všichni asi už nakupují na víkend, kdy je vše zavřené. Paní nás u pokladny pouští před sebe, ale stojíme u pokladny na karty. Máme bohužel jen hotovost. Problém řeší pokladní s vedoucím. Vyvoláváme zmatek v celé prodejně, ale nakonec je vše vyřešeno a můžeme si fólie uložit do brašen a pokračovat dál. Po dalších 10km cesty směr Nice, zkoušíme camp Magali. Cena pro všechny 26,5 Eur i s bazénem. Takže je rozhodnuto, dnes přespíme v kempua zítra dojedeme posledních 8km na letiště. Užíváme si bazénu a po důkladné očistě jedeme zpátky asi kilometr na pizzu. Večeříme u stánku a hasíme žízeň plechovkovým Heinekenem. Stánek zavírá ve 22 hodin a my se přesouváme do kempu. Půjdeme spát, tentokrát jen tak pod širákem. Spíme ve 30 mnm a je krásných 22 stupňů.
Dnes najeto 123,2 km Celkem 732,98 km
Čas na kole 6:28 Celkem 48:15
průměrná rychlost 18,81 max 55,98
nastoupáno 1186 m max výška 2715 mnm sjeto 2685 m
(průměr stoupání 4%, max 13%, průměr klesání 2% max 16%)