Den 11 – Středa 31.7.2019
Spalo se nádherně. Ani se mi nechce vstávat, když mě budík nekompromisně vyhazuje z postele v 7.00. Ještě chvilku, ale musím, čeká na mne dnes dlouhý den. Líně balím a suším přitom vrchní část stanu zevnitř. Vyrážím až lehce po osmé. V kempu nesnídám a čekám , že na něco narazím. A hle, hned v prvním městečku La Seca d’Urgell je otevřená kavárna při cestě. Citrónový čaj, na něj mám chuť a dva croasanty by mohli k snídani stačit. A už se to šlape do mírného kopečka směr Andora. Po 11 km už překračuju hranici. Tady je opravdu hranice vidět i včetně celníků. Pouštějí mne bez problémů dál. Co mě na Androře hned zarazí, je že jsem najednou mezi vysokými skalami. Jediná silnice vedoucí skrz Andoru je zastavená městy a vše stojí mezi vysokými horami. Je to impozantní. Ani nekoukám na tachometr, šlapu a kochám se tou malou zemičkou. Cesta do kopce ubíhá, mám za sebou 25km a jsem v hlavním městě Andorra La Vella. Pochopitelně, že jsou v Andoře i jiné silnice, ale ty vždy končí v nějakém horském středisku. Průjezdná je jen ta po které jedu. Projíždím dalšími městečky a když už mám natočeno 35km zastavuji v půl jedné na pivko s limčou v Canillo. Za městem je fotogenický kostel Sant Joan de Caselles a kousek dám zastavuji u vodopádů Cascada de Les Moles. Dají se vyfotit, ale je to tu celé zavřené kvůli sesuvu půdy. Spadl tam celý kus skály. Šlape se pohodově, sice svítí sluníčko, ale mezi horami profukuje vítr a často projíždím stínem, takže příjemná změna. Míjím dvě velká lyžařská střediska el Tarter a Soldan. Ve druhém je otevřený malý obchod a já ještě nic neobědval. Už budou dvě a v nohách mám 32 km do kopce, teď už dost prudkého. Kupuju broskve, kolu, redbull, jablko a čokoládu. O pár kilometrů dál ve stínu obědvám broskve, kolu a fit tyčinku, co mám ještě z domova. Docela to stačí, zbytek se bude určitě hodit. Po dvou kilometrech se cesta zvedá v mnoha serpentinách a stoupá posledních 400 výškových metrů až na pass Port d’Envalira ve výšce 2408 mnm. Cestou nahoru se kochám krásnými výhledy do pohoří Andory. Hory tu dosahují výšky kolem 2800 m. Pass Envalira mě ale překvapuje. Sice celou Andoru až sem nahoru je vyznačený pruh pro cyklisty, ale na passu je to jako na běžném místě. Dvě benzínky a auta tu projíždějí sem a tam, ani nezpomalují a to mají pod vrcholem placený tunel. Nahoře nemají ani výškové samolepky, prostě to berou jako běžný kopec. Dávám si tam ale pivko a vyhřívám se na sluníčku, protože tu trochu profukuje. Jsou už čtyři hodiny, nejvyšší čas rozjet to na druhou stranu směr Francie. Sjíždím do města Pas de La Casa o pár set metrů níž. Tam mají v informačním centru alespoň nějaké samolepky Andory, aspoň něco. Ptám se taky na servis, protože jsem po cestě dolů zjistil, že se zhoršuje moje osmička na zadním kole. Bohužel servis není, jen bary a restaurace. Všude kam oko dohlédne se rozprostírají sjezdovky a lanovky. Nevadí, podívám se na to sám večer. Čeká mě asi po pěti kilometrech ještě jeden výšlap na Pass Col de Puymorens ve výšce 1915m. Nejdřív ale musím sjet do 1775, abych si to mohl na horu vyšlápnou. Je to ale pohodička, jede se super a za chviličku už zhlížím do dalšího údolí národního parku “Parc Naturel des Pyrénées Catalanes”. Musím říct, že je to fakt nádhera. Všude vše kvete a voní. Úžasná příroda. Tímto parkem sjíždím do údolí a poté podél řeky Le Carol celých 25 km z kopečka. Projíždím pár vesnicemi až nakonec kousek za městem Ur přejíždím z Francie opět do Španělska. Hned za hranicí je Camping Stel. 14e za noc v kempu včetně bazénu a všech vymožeností je OK. Místo vybírám kousek od bazénu, restaurace a wc. Stavím stan, suším zatuchlé věci a jdu se na chvíli vykoupat do bazénu. Zavírají v osm, tak abych to stihl, mám na to ještě půl hodiny. Pak se vrhám na opravu kola. Centruju zadní kolo a také plášť už je v dost katastrofálním stavu. Vrhám se teda ještě na výměnu pneumatik přední, která vypadá ještě docela v pohodě za zadní. Ještě trochu šteluju brzdy a už je devět, čas na večeři. Z menu vybírám nějaký ovocný salát, kuře a nějaký zákusek Fram ? Salát je pršut s ananasem, kuře je trochu připálené a moc mi nevoní a Fram je ve skutečnosti pudink. Spravím si chuť kávou a pivkem. Ještě si musím půjčit pumpičku a dohustit trochu víc pneu. Je už zase půl jedenácté. Musím jít spát. Venku je 17 stupňů, jsem ještě pořád ve výšce 1200m. Je zvláštní jaká je tu placka země, vypadá to jako nížina ale takhle vysoko?
Dnes najeto jen 90,67 km čas 7:28
CELKEM 811,5 km čas 63:28
Průměr 12,15 max 50,04
Nahoru 1841 m max 2408 mnm
Průměr nahoru 4% max 12%
Dolu 1379 m Průměr dolu 3% max 13%
