Den 3 – Úterý 23.7.2019
Jdu spát a stan je díky větru nakloněn skoro až k zemi. Horní plachta je celá posunutá. Aha, oni jsou tu ještě dva háčky. Tak ok, ale moc to stejně nepomáhá, boční vítr naráží na stan ukrutnou silou a ten se zmítá seč mu kolíky a šňůry stačí. Možná bych se mohl přestěhovat někam do závětří, nebo stan otočit o 90 stupňů aby foukalo zepředu. V tomhle větru ale docela složitá operace. Budu mu věřit, že to ustojí. Asi půl hodiny nemůžu usnout, jak to se stanem mlátí, ale najednou je ticho a spí se úžasně. Ráno se budím zase až před devátou, ach jo. Snídám v campu dobrý kafe a croassany. Vše šlo jako po másle a v 9.30 už platím 13,60e za nocleh a mažu směr Francie. Projíždím francouzský přístav Hendaye a dál po útesu kolem moře do dalšího města Saint Jean de Lutz. Poslední město u moře a možnost se vykoupat. Od rána mám najeto už 20km, tak šup do vln a šup do baru osvěžit se na další cestu mým oblíbeným pivkem s citrónovou limčou. 35 stupňů je na šlapání ještě OK ale 45 a místy i 48 je opravdu už dost vysilující. Za Saint Lutz už opouštím definitivně atlantický oceán a jedu do vnitrozemí. Podél řeky Urdazuri mířím dé 30km vzdáleného městečka Combo Les Bains. Vedro je absolutní, nikde stín a pokud se kolo rozjede z kopečka, připadám si jako na kole v sauně. Teploměr ukazuje 48 stupňů a mobilní telefon hlásí, že vypíná všechny aplikace z důvodu přehřátí. Já se cítím úplně stejně. Stavím co chvíli a snažím se zchladit. Dochází mi voda, je vařící, ale aspoň něco. Do Combo dojíždím na nouzový režim. Měl bych odbočit směr Saint Jean Pied de Port, ale mám strach, že tam nebude žádný obchod, což je ve Francii celkem běžné. Zajíždím z posledních sil do města do kopečka a štěstí stojí při mne. Supermarket, hurá….. Klimatizace jede naplno a ještě v krámě otevírám studenou limonádu. Jsem v tranazu, kola, jablko, nektarinky, limonáda a sladké koláče. NIc jiného bych dnes k obědu asi nepozřel. Za supermarketem je stín. Hlavně piju, jím a i na chvíli v sedě usínám. Hodinku tady dobíjím baterky jako můj mobil. Už jsem zase trochu freš. Čeká mě dalších 35 km do Sain Jean Pied de Port. Naštěstí vede cesta proti proudu řeky Niver takže stoupání je minimální, ale teplota je znát na výkonu. Šlapu co můžu ale moc to nejede. Tehdy jsem ještě nevěděl, že mám úpal, proto jsem byl tak vyšťavený. Konečně jsem tu. Stavím v hospodě a koukám, kde by se dalo přespat. Aplikace Car park night mi ukazuje krásné místo na spaní mým směrem asi 13 km daleko, ale 2 km brutálního stoupání do 500 mnm. Aspoň si najedu něco navíc. V Portu ještě kupuju víno Bordeaux a toastový chleba. Fazole Heinz mcm z domova. Stále v nouzovém režimu jedu oněch 11km k místu kde začíná stoupání. Kilometr ještě dám, ale jak se silnice nakloní na 17%, tak lezu z kola a tlačím. Baterie jsou vybité, snažím se do sebe dostat nějaké cukry, ale šťáva došla. Dva úseky s nejvyšším sklonem musím tlačit. Až posledních 200m sedám na kolo a vyjíždím na krásnou planinu Kalitxaga do 490 mnm. Nádhera panoramatu okolních hor mě fascinuje. Dneska použiji další zbytečnost co vezu – vařič. Vařím fazole a zapíjím vínem Bordeaux. Je krásně teplo 27 stupňů a já si užívám konečně pohodu. Začíná kapat., nevím sice z čeho, ale rychle stavím stan abych ochránil věci co jsem vyházel ven z brašen. Je to jen takové kapání, ale ve stanu je příjemných 🙂 27, tak proč se tam nezavřít. Je půl dvanácté, vínko je dopito a já jdu spát. Potřebuju dobít baterky. Jezdím už pár dní do extrému, tak bych rád zítra zakempoval dřív, třeba v šest. Trochu se rozpršelo, ale je mi fajn jdu spát.
Dnes najeto 99,7 km čas 7:06
CELKEM 261,08 km čas 18:25
Průměr 14,05 max 53,01
Nahoru 1025 m max 490 mnm
Průměr nahoru 9% max 17%
Dolu 571 m Průměr dolu 2% max 9%
