Den 9 – Úterý 15.9.2020
Dnes mě vzbudil kombajn. Sekal na protějším břehu kukuřici už v 8 hodin rošťák. Trochu jsem podcenil teplotu. Sice bylo večer příjemně teplo, ale v noci jsem se musel ještě přikrýt spacákem. Trochu mě budil chlad, tak jsem se musel trochu přispat. Došel jsem si do kukuřice, trochu jí pohnojit a v 8.30 už jedu dál po proudu říčky PO. Sice už tam není značená cesta, ale včera tudy projeli dva kluci na motorkách. Je to blíž k městu, kde se dá nasnídat. Nechce se mi vracet takovou dálku pískovou cestou. Udělal jsem dobře, po kilometru už šlapu po asfaltce do městečka Vllafranca Pilmonet. Snídám klasickou kombinaci. Tentokrát mi dávají jeden croissant s čokoládou a jeden s meruňkovým džemem. Je zajímavé, když si chci dát malé espresso, tak prostě objednám “kafe”. To značí originál italské espresso. Vidí cizince, tak se mi vždy snaží vnutit třeba laté, či americano. Důrazně řeknu kafe a dostanu malé klasické kafe. Už od rána je nebe vymetené a vypadá to na celý slunečný den. Je trochu opar, tak to pálí o něco méně ale celý den je kolem 35°C. Je to dost. Na kraji města najíždím na cyklostezku Airasca-Moretta – bývalá železniční trať. Uháním 16km po nádherném asfaltu. Dokonce na přejezdech pro auta mám někdy přednost v jízdě. V Airasca sjíždím na silnici a přes None musím asi 10 km po vedlejší silnici. Před Turinem projíždím opět po cyklostezce parkem Stupinigi a dál pokračuji do Turína. Prakticky celý Turín projíždím po jedné silnici, pochopitelně celých 14 km to projedu po cyklostezce. Někdy jako speciální pruh vedle silnice, někdy uprostřed obou silnic vedle tramvajového pruhu pod řadou vzrostlých stromů. Taková krásná alej ve městě to je. Na konci Turína musím zase na silnici a odbočuji na Settimo Torinese. Celou dobu vyhlížím nějakou příhodnou Gelaterii, abych si a dal zmrzlinu a na tu narážím právě až asi 5km za Turínem v Setimo. Mají mou oblíbenou – růžový grep, Pompelmo di rosa. Na tom ujíždím. Takže ve 13.30 svačím zmrzlinu, prosseco a colu. A to mi toho prosseca nalil opravdu pořádnou lampu. Taky mám ještě poslední kokosovou protejnovou tyčku, takže je to svačinka opravdu výživná. Jede se opravdu nádherně. I když svítí vydatně sluníčko cesta krásně ubíhá stále po rovince. Šlapu stálou rychlostí kolem 25 km/hod. O dvě městečka dál v Chivasso, po ujetí 70 km mě na náměstí zaujala pěkná restaurace. Pravda, chvíli jsem zvažoval Burger King, ten ale nebyl na cestě. Pak McDonald, ale to bych si musel také zajet. Tak si říkám, jsem v Itálii, nebudu jíst fast food, dám si menu Italské. Stavím tedy v půl třetí na menu za 7 eur. Rissoto, voda, káva. Přidávám k tomu ještě prosseco, když jsem s ním dnes začal. Prosseco je hned, ale na rissoto musím čekat aspoň půl hodiny. Vyplatilo se to, je moc dobré. All dente, moc dobře dochucené, žádná tekutí omáčka ale krásně krémové. Na kafe a placení také čekám neskutečně dlouho. Nakonec to nevydržím a musím dovnitř k baru říct si o kávu a zaplatit celkem 11 eur. Nic mě ale nehoní. Do cíle to mám už jen 30km. Tentokrát již jen po silnici přes Rondissone, Cigliano, Borgo d’Ale nepatrně do kopečka, až do Alice Castello, kde opouštím hlavní silnici a přes malý kopeček se přehoupnu k jezeru Lago di Viverone. Hned zatáčím k prvnímu campu: Campeggio Internazionale del Sole “Slunce”. Příjemný postarší Ital mi hned ukazuje místo přespání. Prý “dieci” 10 eur. Paráda, není co řešit. Tady je bar, taky obchod, tady sprcha a tam pláž. Volím trochu jiné pořadí. První jdu do plavek a na pláži si dávám pivko. Jdu si zaplavat, ale ouha voda je super, pláž taky, ale asi 30m od břehu je fůra nějakých rostlin, které se nedají ani přeplavat ani přejít, protože se mi nohy boří do písečného dna a rostliny mi lezou všude. Nevadí, malé osvěžení na mělčině je taky bezva. Vyvalím se na lehátku na pláži s pivkem a min. hodinku relaxuju a přijímám paprsky slunce i na jiná místa než na konce rukou a nohou. Sluníčko pomalu zachází za vzdálené hory. za chvilku bude sedm. Takže další část co nabízí camp, sprcha.
Teplá je na žeton, tak jsem rovnou zaplatil pobyt a dostávám jeden v ceně. Musím si dávat pozor abych nezůstal namydlený a nevypršel čas jako se mi to stalo asi před dvěma lety. Vysvětloval jsem Davidovi, jak to funguje a vyhříval jsem svoje zmrzlé tělo horkou vodou. Když jsem se pak rychle namydlil teplá voda došla. Naštěstí proti sprše v umyvadle teplá tekla, tak jsem se nakonec musel vlézt skoro do umyvadla abych se opláchl. Mám po krátké sprše. Zvažuju, že zajdu na pláž na pizzu, ale mám sebou ještě zbytky ciabaty, uherák a kiri. Nikam se mi nechce, spořádám tedy zbytky jídla. V dnešním horkém slunečném dni, ani brašny, které působí spíše jako uchovatel chladu, tentokrát teplo propustili. Ze salámu už začíná vytékat olej a i když je to kvalitní uheráček, začíná mít změklou konzistenci. Čokoláda, o té ani nemluvě je prakticky v tekutém stavu. Ale ciabata s kiri a uherákem, se dvěma čtverečky, tedy loky čokolády jsou k večeří to nejlepší. Navíc jsem se domluvil se správcem kempu, že můžu využít terasu a stolek ze židlemi u nejbližšího opuštěného camperu. Večeřím tedy na vlastní terase. Natáhl jsem si tu šňůru na sušení prádla a spát budu taky tady na terase jen na karimatce. Stan stavět nebudu. Je krásně teplo a ráno by byl zbytečně mokrý zevnitř. Po večeři jdu posedět do baru, dopsat deník, dát si nějaké to prosseco a výborné italské kafe. Itálii prostě miluju. Nejenom pro výborné kafe a výborné jídlo, ale také pro příjemné lidi a přístup. V každé vesničce je spousty kaváren, kde se dá posedět a restaurací kde si lze dát výborné italské jídlo. Je tu krásná příroda, příjemní lidé a výborné víno. Navíc je Italština hodně podobná Češtině. Někdy poslouchám jak se baví spolu Italové a mám pocit že mluví Česky. No nic. Dám si poslední sklenku a jdu do hajan. Už je půl desáté a pořád příjemně teplo 22°C. Ještě si dávám k obsluze nabít powerbanku a do lednice moje rozteklé potraviny, snad je zítra nezapomenu vzít sebou.
Dnes najeto 102,81 km čas 5:41
CELKEM 696,7 km čas 55:24
Průměr 18,07 max 39,63
Nahoru 204 m max 369 mnm
Průměr nahoru 2% max 4%
Dolu 184 m Průměr dolu -1% max -4%
