Den 11 – Čtvrtek 17.9.2020
Pro jistotu jsem si dal dnes špunty do uší. To aby mě nerušila silnice dole pod kempem. Spalo se fajn, nechal jsem otevřený vrchní tropiko dokořán, takže ráno vše krásně suché. Nebyla ani zima. Sluníčko už už je po osmé hodině nad horami a láká mě vylézt ze stanu. Před odjezdem ještě přepírám ponožky, aby byly do letadla ne úplně out. V devět už šlapu směr Švýcarsko po levé, tedy západní, straně jezera Magiore. Cesta příjemně ubíhá a ani se nenaděju a jsem kousek před hranicí ve vesničce Cannobio. U silnice je pěkná kavárnička, tak tam před devátou snídám. Přejezd hranice se Švýcarskem je naprosto v pohodě. Pár celníků postává v obou směrech, ale žádný problém, jen pokynou ať pokračuju dál. Sluníčko od rána hezky hřeje, je 30°C a chtělo by to se někde zastavit a vykoupat. Projíždím Locarno, objíždím severní cíp Lago Magiore stáčím se zase zpět na jih směr Itálie. Kolem jedné hodiny projíždím kolem nádherné travnaté pláže s barem v San Nazzaro a mačkám brzdy. Krásně čistá voda 20°C osvěží a k obědu si dávám Cheeseburger a dvě Corony k tomu. Koupu se ještě jednou abych naakumuloval chlad a krásně osvěžený vyrážím dál.
Po pár kilometrech zase vjíždím ze Švýcarska do Italie a opět stejný výsledek. Bez problémů. Šlapu podél vody, je příjemně. Stoupání a klesání je o něco nepříjemnější než na druhé straně jezera, ale úplně minimální. Ve městě Luino konečně natrefuju na Gelaterii. Melounová zmrzlina s amarenou jsou vynikající. Je 16 hodin a mám super čas. V Porto Valtravaglia mě trochu překvapil kopeček. Krátký ale prudký. Dál už to jede zase podél vody, přes Laveno a Ispra. Tam si chci dát někde pivko, ale nelíbí se i žádný podnik. Za Ispra zajíždím trochu do vnitrozemí, teď od jezera a přes Angera se dostávám do skoro nejižnějšího konce jezera, do vesničky Lisanza. Tam mi to už nedá a po 100km zajíždím k jezeru se naposledy vykoupat. Na břehu je pěkný bar, takže nejdřív koupel. Všude plave spoustu malých řas, takže zážitek mám spíše ze studené sprchy v baru. Osvěžuji se pivkem s limčou a v 18 hodin jedu dál. Do města Sesto Calende je to jen kousíček. To už je opravdu ten nejzápadnější cíp jezera. Tam sjíždím na cyklostezku podél řeky Ticino, která vytéká z Laga Magiore. Po této stezce pojedu jen asi 17km a pak vystoupám k letišti así 2km. Času mám spousty. Vybírám příjemný podnik na večeři, kterých je kolem stezky spousty. Objednávám Linguine s lilkem a rajčatovou omáčkou. je to opět vynikající. Navíc to zapíjím výborným bílým vínem. Nakonec z toho byly sklenky dvě. Dopisuju deník a krátím si čas abych ještě nemusel na letiště., tam taková příjemná atmosféra určitě nebude. Cesta del pokračuje podél říčky Ticino. Moc toho ale nevidím, je už tma, takže jedu v klídku po pěkné asfaltce naproti kuželu světla. Připadá mi to tu trošku jako cyklostezka z Poděbrad na Cidlinu. Vlevo stromy, vpravo voda. Po 10km se přede mnou ve tmě zjevuje otevřený podnik Restauračka Canottieri 6. Převlíkám se z cyklodresu do pohodlnějších věcí, dávám si kávu a vínko a krátím další chvíle dojezdu na letiště. Nakonec byla ještě zmrzlina a ty sklenky byly tři. Před jedenáctou vyrážím na posledních 10km po Itálii. Cesta je krásná, ticho, absolutní tma, jen kužel světla a vpravo hučí Ticino. Na konci čekám , že budu muset po schodech přes lávku, ale cesta se stáčí dolů a já projíždím pod řekou která nade mnou teče po mostě. Škoda že to nevidím za světla. Ještě pár šlápnutí do 10% stoupání těsně před letištěm. Za chvilku bude půlnoc a já jsem před terminálem. Je tu asi 19 vchodů, ale vstupy jsou zavřeny jen dva a pro výstup taky. Opatření kvůli corona viru, ale moc ho nechápu, aby se asi lidi více v těch dvou vchodech mačkali. Hned při vstupu mi měří na dálku teplotu. Sháním uvnitř letiště vozík, ale ani jeden tu není. Musím tedy zase ven jedním z těch výstupů. Ten je umístěn na druhé straně letiště nežli je vstup. A zase kolem letiště s vozíkem dovnitř. Teď už chápu, proč nebyl ani jeden vozík vevnitř. Jsou totiž jen venku a na zálohu 2 eura. Naštěstí jeden volně venku stojí. Jinak bych musel pro peníze, které jsem nechal u kola uvnitř letiště a celý okruh který má snad půl kilometru absolvovat znovu. Balení kola je celkem snadné, v půl druhé mám hotovo. Snad nebude při odbavení problém. Brašny zabalím později, vyndávám karimatku a alespoň pár hodin si zdřímnu, pokud to půjde, všude je dosti světla a nikde žádná koutek kam bys se zašil. Vzbudil mě hluk lidí v půl šesté. Tak aspoň 4 hodiny spánku, zbytek dospím v letadle. Jdu si dát snídani a čekám až otevřou přepážku na odbavení. Italka u přepážky má instrukce, že kola musí být vypuštěné jinak prý explodují. Nevím co všechno by musel v odbavených kufrech explodovat, když je letadlo ve vzduchu. Pneumatiky určitě ne. Již několik cest jsem kola nevyfukoval, ale co se dá dělat, budu mít v Praze o práci víc. Let proběhl bez problémů a v deklarovaný čas dosedám na letiště v Praze. Kolo vyzvedávám u přepážky nadrozměrných zavazadel a protože jsem pořádně zabalil a zabezpečil náchylná místa pet flaškou a kartónem, je v pořádku.
Dnes najeto jen 135,96 km čas 7:47
CELKEM 948,85 km čas 69:05
Průměr 17,45 max 45,58
Nahoru 658 m max 339 mnm
Průměr nahoru 4% max 11%
Dolu 629 m Průměr dolu -2% max -15%