Den 7 – Neděle 13.9.2020
Dnes je opět nádherně. Jdu hned snídat . Stan a věci suším zatím na sluníčku. Dva Croissanty s meruňkovou marmeládou. Nejsou tak křehké jako ve Francii, ale moc dobré a k tomu pravá Italská káva vše vyvažuje k lepšímu. Věci pěkně doschly a vyvětrali. V deset je vše nachystané a můžu vyrazit. V Demonte mě cedule upozorní že Colle Fauniera je 25km daleko a 2481 m vysoko. Takže mi stačí vystoupat jen 1700 m a jsem tam, tak prima. Stoupám podél řeky Cant pěknou krajinou. Projíždím spoustu krásných vesniček a protože je dost horko, teploměr ukazuje kolem 35°C, chladím se při každé příležitosti v pítkách vody. Ponořím do něj vždy celou hlavu, pokud to jde a na chvilku je mi zase krásně. Chci zabránit úpalu, který mě postihl minulý rok ve Španělsku. Byl jsem pak dva dny úplně jak mátoha. Po 6,5 km stoupání stavím v malé vesničce Trinitá, je skoro poledne. V restauraci Lou Star se ochlazuji studenou Coca Colou. Další občerstvení slibuje cedule za 10km. Cesta opouští údolí a stíny listnatých stromů se začínají vzdalovat. Nyní stoupám v loukami a horami obklopeném údolí. Moc krásná a fotogenická krajina. Dost často stavím a fotím ty nádherné panoramata. Ani se nenaděju a za další dvě hodiny jsem v 1879 mnm v chatě Carbonetto, kde si dopřávám pauzičku s dvěma pivky s citrónovou sodou. Dohušťuju pne, doplňuju vodu a jedu dál. Cesta je opravdu nádherná a nutí mě co chvíli zastavit, fotit a kochat se krásnými horami , které mě obklopují. Myslím, že se jedná zatím o nejkrásnější pass, který jsem kdy jel. Ani nekoukám na tachometr kolik mi ještě zbývá a kochám se krajinou. Některé passy mě nutí co chvíli koukat na výškoměr a odpočítávat každý zdolaný metr, ne však dnes. Před čtvrtou hodinou jsem na Passu Cole Valcavera 2416 m, kam jsem si musel ještě 100m zajet. Koukám do úplně jiného údolí, kam vede jen šotolinová stezka pro pěší. Za chvilku pokračuji dál ve skále vytesanou silnicí o pár výškových metrů a ještě dva kilometry dál až na Colle Fauniera 2481 m. Povídám si tam se dvěma cyklisty, navzájem se fotíme a v 16 hodin si na vrcholku dopřávám k obědu zbytky bagety s kiri a uherákem. Trochu mi po něm zasmrádli věci v brašně. Až se najím a pokochám se výhledem z vrcholků nasadím na sebe bundu a jedu dolů 22 km. Cestou dolů přejíždím další pas d’Esischie v 2370 m. Cesta dolů i trvá více jak hodinu a půl. Co chvíli stavím rozhlížím se do krásné krajiny. Je to nádhera, sluníčko osvěcuje hory a vytváří nádherné osvícená panoramata. Naštěstí v polovině kopce zajíždím do lesa, takže moc zastávek už dolů nedělám. V jedné zatáčce mě zastaví skupinka, asi pěti cyklistů v helmách. Ne že by se mono chtěli navázat nějaký kontakt, ale jsou roztažení po celé šířce silnice, mám fofr abych to dobrzdil. Vzadu mám sice vyměněné špalky, ale za tenhle trip a hlavně jeden den v dešti se dosti obrzdili a jde to už nadoraz. Skupinka se chystá na downhill, ale v místě kde bych se bál jít pěšky. Vyjíždí první z nich, tedy spíše se spouští z ukrutného kopce mezi stromy na brzdách, v první zatáčce, kterou normálně nemůže vytočit staví kolo na přední a zadek kola přehupuje na druhou stranu. Takto vytočí asi tři zatáčky pod sebou. Svah má víc jak 45° náklon. Šílenci, já jedu po silnici co má 16% jen místy a přijde mi to dost z kopce. Dojíždím do městečka Ponte Marmora a jedu se podívat asi kilometr po proudu říčky Torrente Maira na kemp, zda tam nemají bar. Nemají. Nemají ani otevřeno. Kemp je to moc pěkný u řeky pod borovicemi, nerozumím tomu že nemají otevřeno. Takže zpátky do města. Tedy město tu tvoří jen asi tři domy z toho jedna restaurace La Gentil Locanda. Je 18 hodin. Mají už jen Panini se sýrem a salámem. Už nevaří, ale jednu si dávám a k tomu dobré bílé vínko plus citrónovou sodu. Panini docela ujede, vínko je super, ale z hovorů vyrozumím že budou brzy zavírat. Číšník posílá dva cyklisty, kteří se chtěli také najíst od dva kilometry do vedlejší vesnice do pizzerie. Moc se mi tam nechce protože je to proti mému směru a hlavně už jsem si vyhlédl kousek od restaurace krásný flek na spaní. Travnatá plocha kousek od potoka, lavičky, přístřeší, prostě ideální. Objednávám tedy ještě jednu panini sebou a k tomu lahvinku toho dobrého vína. V půl osmé už se zvedají židle, tak dopíjím a jedu. Je to asi 150 m, takže pohoda. Ještě si čepuju cestou z pítka vodu. Plácek je super, ale pod přístřeškem pěkný bordel. Stan se mi stavět nechce. Takže nakonec přístřešek, je to takový dřevěný áčko, přesouvám na pěknou trávu. Chystám si věci a najednou koukám, jak ke mě běží číšník z restaurace a mává. Já tam blbec zapomněl v zásuvce powerbanku, to by byl pech. Zítra totiž mají zavřeno. Ještě že jsem se s ním bavil, že tu hodlám přespat. Otvírám lahvinku, dojídám panini dopisuju deník a za chvíli půjdu do hajan. Je půl deváté, ale asi tak za hodinku už budu určitě spát. Spím v 940m a je krásných 18°C.
Dnes najeto jen 51,19 km čas 5:33
CELKEM 499,72 km čas 42:53
Průměr 9,23 max 53,01
Nahoru 1672 m max 2481 mnm
Průměr nahoru 7% max 15%
Dolu 1494 m Průměr dolu -6% max -16%
