Den 8 – Pondělí 14.9.2020
Přístřešek posloužil výborně. Rosa na mě nespadla i když byla všude mokrá tráva. Mířím s kolem po hlavní silnici ale na druhou stranu než pojedu, směrem k pizzerii. Zajíždím si tak 2 km do vesnice Prazzo na snídani a na záchod. V Prazzu je takový všehochuť krámek s kavárnou barem a benzínkou v jednom. Mojí oblíbenou kombinaci croassany, čaj a kávu mají, tak jsem spokojený. I wc jsem jim kapánek zajel. Během snídaně ještě objednávám a platím letenku s ČSA z Milána do Prahy. Bohužel to lítá jen v pátek a v neděli, takže se budu muset do pátku ještě někde poflakovat. Čas odletu je v 9.30, takže v Praze jsem na poledne. Z Pratto vyrážím v 10 hodin a šlapu z kopečka do 7km vzdáleného městečka Bassura di Stroppo. Tam odbočuju na 17km dlouhý kopec na Colle di Sampreye. Stoupání má celou dobu mezi 9 a 10%, akorát v půlce stoupání je takový malý přejezd s menším sklonem. Jede se ale docela dobře, sluníčko je schované za mraky a tak prvních 12 km až do 1700 mnm dávám na jeden zátah, teda až na nějaké to zastaveníčko na kochání a focení okolní krajiny. Cesta až sem nebyla na výhledy zrovna ideální. Celou dobu šlapu listnatým lesem podél skalní stěny. Dávám si k svačině protejnovou tyčku a jablko co jsem urval cestou. Za další 2 km má být nějaký bar, tak tam zastavím na colu. Sice jsem zastavil, ale je zavřeno. Musím si nechat zajít chuť na cukry a vystačit si s vodou. Tady už listnatý les ustupuje, vystřídali ho modříny. Ty také za chvilku řídnou a vyjíždím na prostorné místo s pastvinami pro krávy. Oproti včerejšímu skalnatému pasu Furniera je ten dnešní spíše takový plochý. Všude se pasou krávy a mezi nimi se prohánějí svišti. Jeden to bohužel nepřežil, musel před chvilkou vběhnout na silnici pod nějaké auto nebo motorku. Pár kilometrů pod vrcholem vjíždím do mraků, které se valí přes silnici. Musím se na chvilku obléknout, začala být pěkná zima a fouká to. Stačí vyjet zase na sluníčko a i tady v 2000 m je krásných 20°C. Poslední kilometry tedy dojíždím opět jen v triku.Nahoře na pasu Sampreye v 2284 m jsem v půl třetí odpoledne. Nic moc tu není, jen nějaká plechová skulptura. Chvilku se kochám, ale je dost oblačno, tak toho moc do okolí vidět není. Jede se dolů. Ve stejnojmenném městě Sampreye jsem o hodinku déle po 16 kilometrovém sjezdu. Cestou dolů se nebylo čím moc kochat. Nahoře byla mlha a spodní část vede lesem. U silnice je otevřený bar a mám docela žízeň i hlad. Pivko s citronádou, pizza na přání a ještě cola mi udělali dobře. Pizza na přání je pizza s tím o co si člověk řekne. Další cesta vede zase dolů. Už to není tak prudké klesání, něco mezi 1 a 3%, je potřeba občas přišlápnout, ale jede se báječně. Po 21 km sjezdu odbočuju na vedlejší silnici označenou jako cyklo do města Saluzzo. Je to dalších 15km skoro po rovince spíše pořád klesám. Sluníčko tady v nížině začíná pořádně hřát i když už je po páté hodině. V zahradách se objevují palmy. Je tu už mořské klima, Saluzzo leží asi 80 km vzdušnou čarou od středozemního moře, takže se není čemu divit. Projíždím řadou městeček. Ve Vaduzu je obchoďák, tak raději nakupuju na večeři sýr s modrou plísní, ciabatu, vínko a můj oblíbený tonik pompelmo in rosa. Skoro se mi to nevejde do brašen. Je opravdu vedro. Teploměr mi ukazuje přes 46°C na sluníčku. V Saluzo přemítám kam dál. Ve vnitrozemí se těžko někde přespává. Všude jsou pole a nikde žádné campy. Přemýšlím zajet 20km k horám do campu, nebo jet dál a u říčky Po je zdá se nějaká slepá cyklostezka. Mohlo by tam být něco k odpočinku. Je to hlavně mimo město a vypadá to i na nějaké stromy. Volím tedy B a jedu po výpadovce ze Soluzza až do města Cardé. Za městem přejíždím přes most řeku Po a sjíždím na písčito-říčkytravnatou cestu podél vody. Trvá to dost dlouho, jede se blbě, manévrování a šlapání v písku není moc zábavné. Ale nakonec se to vyplatilo. Po 4km vrávorání v písku je tu krásný plácek se stolem a lavicemi. Kousek je tu přístup do čisté říčky s písečným břehem. Hned tam skáču. Voda je jako žiletky, ale v tom vedru je to nádherně osvěžující. Je sedm hodin a ve stínu je 25°C. Hned se na mě vyrojilo hejno komárů, ale to neměli dělat. Vytahuju zbraň repelent Predator 24,9% Deet a definitivně se jim znechutím. Aspoň doufám. Večeřím ciabatu se sýrem, hrušku a jako moučník 2 čtverečky čokolády. Nakonec vše zapíjím bílým vínem Erbaluce Di Calusio. Nějaký místní produkt. Spát budu asi na stole. Je dost široký, doufám že v noci nesprchne. Kdyžtak přes sebe hodím jen tropiko od stanu. Je už devět a na teploměru pořád 23°C, takže spím jen ve vložce do spacáku.
Dnes najeto jen 94,17 km čas 6:50
CELKEM 593,89 km čas 49:43
Průměr 13,76 max 45,58
Nahoru 1411 m max 2284 mnm
Průměr nahoru 6% max 14%
Dolu 2070 m Průměr dolu -2% max -13%
