Den 10 – Středa 21.6.2023
Ráno je super. Nejenom že úplně nepraží sluníčko, ale sousedi v karavanu mi nabídli kávu. Povídáme si o Vespa srazu u Interlakenu ve Švýcarsku, který se koná tento rok a oni na něj jedou. Vespu mají vyparáděnou a vozí ji sebou v samostatném přívěsu. Povídáme si o veteránech a ukazujeme si navzájem fotky našich mazlíčků. V nedalekém krámku toho moc nemají, ale Sweppes Pampelmo , jablko a nějakou buchtu v pytlíku. Je to taková měkká máslová roláda. Sním půlku a jedu. Na vrchol to mám asi 26 km, stoupá se dobře a stavím až v 1.500 m. To je až po odbočce ze Sain Oyen, před městečkem Saint Rhémy en Bosses, kde jsem si musel ochladit hlavu pod tekoucí ledovou vodou. Dojídám buchtu z rána a moc do mě neleze. Odpočívám na krajnici a při popíjení Sweppes pozoruju mravence jak zachraňují jednoho, kterého jsem zranil. Nějak se chudák kroutil a za chvilku přispěchali tři další a pořád s ním něco dělali. Že by mravenčí doktoři? Nemám čas už koukat jak to dopadne, tak pokračuju dál po již málo frekventované silnici vedoucí přímo na vrchol. Většina aut totiž zabočí do tunelu vedoucího do Švýcarska pod horou Petit Most Most (2820m) a nemusí tak překonávat Velký Bernardský průsmyk. Další zastávku dělám v 1.870 m v pěkném podniku u silnice. Snad každý cyklista tu staví a dává si Coca Colu, i já nejsem výjimkou. Zbývá mi poslední otevřený úsek serpentin mezi skalami dlouhý 7km s převýšením 500m. Ještě ho dělím na dva, po 300 metrech a zbytek. Na chvíli si lehám na zídku a doplňuju cukry jahodovou Riterovkou. Tedy jen proužkem. Taky si trochu prodlužuju poslední úsek, protože je to poslední stoupání mého výletu. Ve tři hodiny jsem nahoře. Okukuju to na Italské straně a kupuju si nálepku Col du Grand Saint Bernard 2.469mnm. Poté už se přesouvám kolem stejnojmenného jezera přes opuštěnou celnici na Švýcarskou stranu kde je skutečný vrchol. Je to tu moc pěkné, krásné výhledy na obě strany i na jezero. Hned za vrcholem je zahrádka s první Švýcarskou restaurací. Musím tu chvíli pobýt a užít si ten pocit vítězství. Tedy výšlapu na vrchol. Panaché a k tomu Apple pie. Ale koukám k vedlejšímu stolu, kde mají nějaké turisty požehnaného věku krásně vypadající polévku. Neodolám, zkouším ji také a je vážně moc dobrá zeleninová s opečenými kousky chleba s nějakým kořením. Mňam. Dolů z kopce do Martigny je to 45 km. Krajina je moc pěkná a upravená. Myslím si že hezčí než bylo stoupání přes kopec. Nějak si říkám, že si ti Švýcaři šikovně vybrali svou zemi, chodili asi kolem a kolem a kde se jim to už nelíbilo to nechali sousedům. Silnice je dokonalý asfalt bez jediné díry. Všude se pasou krávy a voní to tu posekanou trávou. Ve městě Bourg Saint Pierre končí Bernardský tunel, ale doprava není nijak dramatická. Až do města Orsiéres to pěkně sviští a není potřeba používat vůbec šlapky ani brzdy, jen v pár prudších zatáčkách. Dál ale začíná funět dost silný protivítr, takže i z kopce musím šlapat, abych jel vůbec 20 km/h. Za hodinu a půl jsem v Martigny a celkem snadno ho projíždím až k řece Dranse, kde začíná značená cyklostezka. Vede podél řeky Dranse, která se na úpatí hory Sex Carro (2.091m) vlévá do Le Rhone, která mě povede až k Ženevskému jezeru. Z Martigny je to ale dalších 40km. Po proudu Le Rhone, ale šlapat je třeba stále, protože je to prakticky rovinka, rozdíl jen 70 výškových metrů na 40km. Před Saint Maurice je potřeba sjet ze stezky na silnici a projet pěkným městečkem. Cesta je ale bezpečná, všude jsou namalované cyklopruhy. Ve městě chci dokoupit juice a nějaké ovoce v obchodu Migros, ale ani ovoce ani grepový juice nemají. Dopíjím zbytky teplého Sweppes a šlapu dál. Projíždím centra městečka, úzkou ulicí s mnoha restauracemi, všude jsou zahrádky a odpolední pohoda. presta dál vede úzkým průsmykem dvou hor. Dál už se otevírá široké údolí a opět se napojuji na cyklostezku podél Le Rhone. Je to taková stezka něco mezi Nymburkem a Poděbrady, akorát bez lidí. Sluníčko pomalu zapadá a já dojíždím do kempu u Ženevského jezera až kolem osmé. Bohužel je to ale kemp jen s chatičkami, sice je tu bar a je přímo u jezera, ale tady to nepůjde. Je plně obsazený a místo na stany tu nemají. Naštěstí hned přes silnici je další. Tam už není nikdo v recepci, všude ale místa na stany. Je krásně teplo, stavím stan a chvilku relaxuju, než se jdu po dlouhé cestě umýt. K večeři si vařím v kempovém přístřešku zbytek houbové polévky, dojídám zbytky salát a sýru s baženou asi týden starou. Jdu se podívat naproti, zda je bar ještě otevřený a naštěstí je. Berou i eura a hlavně mají krepovou limbu Romanette. Pivko k tomu, limba je super, dávám si vě rundy a nakonec beru ještě limbu sebou. Do stanu se dostávám až tak kolem půl dvanácté. Zítra mě čeká docela pohodička. Do kempu k leši je to 76 km. Dnes spím na jihovýchodním břehu Ženevského jezera v 373 m a ej krásných 20°C.
Dnes najeto jen 110,25 km čas 7:58
CELKEM 733,39 km
Průměr 13,84 max 57,47
Nahoru 1.466 m max 2.469 mnm
Průměr nahoru 5% max 10%
Dolu 1.983 m Průměr dolu -2% max -13%
