11.8.2024 Neděle Den 010
V lese se spalo náramně. Ráno je vše suché. Balím a na lavičce si vařím snídani. Houbovou polévku, čaj a k tomu bagetu se sardinkami. Stoupání na Nüfenen pass je po celou dobu dost prudké. Začíná mezi 7 a 9% po silnici lemované loukami a lesy. Je tu dnes nějaká sportovní akc. Lidé se nechávají vyvážet autobusy asi do 2.100 m a pak vyznačenou stezkou jdou zpět dolů. Cestou mají několik občerstvovacích stanic. Já si vezu svou, zbytek grepového džusu. Kolem 2.000 m mizí stromy a kopec se zvyšuje na 9-11% stoupáním serpentinami k vrcholu. První pauzu si dnes dávám až po 8 km stoupání a zbylých 6 dojíždím jen se zastávkami na namočení hlavy a šátku proti zabránění úpalu. Nahoře na Nüfenen passu ve 2.478 mnm jsem lehce před jednou Jsou tu krásné výhledy na druhou stranu údolí Goms. V restauraci je nával, ale vrcholové pivko plus tonik si dát musím, zase tolik na spěch nemám. Sjezd do Ulrichenu je prudký až musím stavět a chladit vodou brzdy a ráfky. V údolí odbočuji doleva směr jihozápad po cyklostezce č.1. směrem na Brig a Martigny. Po pár kilometrech je u stezky přírodní koupaliště u jezera Geschinersee. Nerozmýšlím se ani vteřinu a hned tam skáču. Další cesta po cyklostezce míjí všechny větší města. Vede většinou mezi loukami a lesem podél řeky Rotten neboli Rhôny, v těchto místech má výrazně modrou barvu, protože odtává z ledovce Rhonegletscher, který se rozkládá v údolí pod sedly Furkapass a Grimselpass, kousíček nad Ulrichenem. Vyšlapávám pár prudkých kopečků, jeden u Niederwaldu k nádraží a pak ještě několik kopečků u Mühlebachu. To je bohužel daň při používání cyklostezek. Zastavuji v městečku Ernen, prý nejstarším ve Švýcarsku. V restauraci La Scala je slovenská obsluha, mají Panaché a servírka mi doporučuje roastbeff s hranolkami a zeleninou. Je to dobrá volba, protože je hrozné horko. Prakticky se namočím a jsem za pár minut suchý. Jako desert zkouším Affogato al caffe, což je malé espresso do většího hrnku s koulí vanilkové zmrzliny. Je to opravdu mňam, mňam. Z Erenu je vydatné stoupání do kaňonu Binntal , 6km po silnici s převýšením 190 m. U tunelu, který vede skrz horu Eggerhorn do jiného údolí do vesnice Binn koukám do mapy, a i když jsem tu jednou jel nejsem si jistý. Ano správně do tunelu ne ale musím se spustit po šotolině přímo do kaňonu. Sjezd je brutální, serpentiny v lese po prachu a kamení. Brzdy jsou zablokované a kolo klouže dolů. Na dně kaňonu je starý kamenný most přes divokou řeku Binna. Zkouším jet za mostem dál, ale kolo prokluzuje a staví se na zadní. Musím tedy asi 100 m vytlačit. Pak už má svah příjemných 14 % stoupání, což už se dá vyjet. Asi 600 m do toho dávám vše a 80metrové převýšení zdolávám. Cesta dál vede lesní cestou na hraně skály skoro po rovince. Za chviličku už jedu z kopečka, vyjíždím z lesa a přes pár vesnic, kde mě vždycky překvapí nějaké to stoupání se pomalu přibližuju do Bisteru odkud už definitivně z kopečka sjíždím na hlavní silnici a přes Möree, Bitsch a Naters odbočuji přes vlakové nádraží do Brigu. V centru je street food festival. Procházím ho s kolem a pozoruji všemožné nabídky jídel. Teď ještě nic jíst nepotřebuji, asi se sem večer vydám. Asi kilometr je kemp Geschina. Vybírám si pěkné rovné místo, cvičím, stavím stan, jdu do sprchy a pak na recepci posedět, napsat deník a dát si pivko po dlouhé cestě. Pak se vydávám do města na večeři, v kempu nic nemají. Ve městě ale food festival už skončil. Všechny stánky už mají zabaleno. Zkouším restauraci na náměstí a volby byla správná. Výborné rizoto a k tomu fantastické bílé vínko je lepší než něco mastného do krabičky. Vracím se až za tmy a jdu spát až v jedenáct. Stan mám postavený bez vrchního tropika, je teplo a nevypadá to že bude pršet.
Dnes najeto 77,25 km Celkem 726,51 km
Čas 7:38 Celkem 56:50
Nahoru 1.469 m Celkem 11.382 m Dolů 2.084 m Max 2.478 mnm
