12.8.2024 Pondělí Den 011
Jsem vyspalý do růžova, vše je opět suché, žádná rosa. Vstávám v osm jako již tradičně a na recepci snídám černý čaj bez citrónu, presso, citronovou limonádu a dva croissanty. Paní na recepci je taková nabubřelá zmalovaná teta. Asi jí otravuje, že po ní něco chci. Vyřizuju ještě nějaké pracovní záležitosti, ale po půl desáté už šlapu do kopečka 20kilometrové stoupání Napoleonovou silnicí přes Simplon pass a průsmyk Gondo, vystavěné v roce 1806. Pár serpentinami se dostávám nad město Brig a stavím až po 5 km. Tam mi teprve došlo, že jsem nezapnul na telefonu záznam dnešní trasy GPS. Další část stoupání jsou zatáčky na úpatí hory Fülhorn s trvalým sklonem 9 %. Cesta se kroutí nad hlubokým kaňonem říčky Saltina. Opouštím borovicový les, najíždím na hlavní silnici a přes vysoký most a přes údolí přejíždím na úpatí další hory Hohture. Za mostem po 11 km od rána dělám další zastávku. Jsem v 1.470 m a k vrcholu mi schází ještě 535 m. Další zastávku plánuju po 300 m. Mám štěstí po nastoupání přibližně 300 m po dalších 4 km je tu otevřená restaurace Schutzhaus. Hasím žízeň velkým Panaché a o obědvám proteinovou tyčinku ze zásob. Odsud je to už jen posledních 5 km a jen 250 m. Většina cesty vede otevřenými případně zasklenými tunely. Stoupání není už tak náročné, a tak jsem ve 14 hodin nahoře na passu Simplon ve 2.005 mnm. Ve vrcholové restauraci si objednávám další Panaché a zeleninovou polévku. Je výborná, spíše jako naše bramboračka bez hub, mám asi hlad. Dost tu fouká, tak popojíždím kousek dolů, kolem velké devítimetrové sochy orla ke stánku suvenýrů, kde mají pěknou nálepku na rám kola. Je tu na vrcholu dokonce pěkný Hospic, který nechal vystavět v roce 1801 sám Napoleon Bonaparte. Oblékám bundu na sjezd a také protože z nebe padá pár kapek a přede mnou jsou mezi kopci černá mračna, tak abych se vyhnul náhlému promoknutí. Dolů to pěkně frčí, i když někde fouká protivítr. 36 km kaňonem Gondo, podél řeky Diveria, přes stejnojmennou vesnici, ve které projíždím Švýcarsko / Italskou hranici až do Varzo, jedu skoro bez šlápnutí. Tady se kopec narovnává a je cítit jaké je opravdu vedro. Pár malých kopečků stačí k tomu, že jsem úplně zavařený. Kolem 16 hodiny dojíždím do Domodossola a zastavuju v klimatizovaném McDonaldu na pozdní oběd: double Cheeseburger, hranolky, sprite a milk shake. Trávím tu aspoň hodinu, než přejde nejhorší 40stupňové vedro. Diveria se vlila do řeky Toce, která velikou zatáčkou teče s mírným klesáním až do Laga Maggiore. Objíždím, po vedlejší silici údolím řeky Toce, natěsno pohoří Pizzo Della Rossola a přes pár vesnic, Cuzzego, Vogogna, Chiovenda, Albo dorážím do přístavního městečka Mergozzo u jezera Lago di Mergozzo. Městečko má krásnou přístavní atmosféru s mnoha kavárnami, restauracemi na promenádě osázené palmami. Objíždím ho z jeho severní strany na jeho druhý konec do kempu La Quiete. Jsem tu kolem půl sedmé. Mají prý hodně plno, a tak mi recepční nabízí místo u fotbalového a dětského hřiště, prakticky mimo kemp. Copak o to, místo pěkné, tráva posekaná, ale dosti tu smrdí kanál oddělující kemp od tohoto zákoutí. Odděluje mne jen pár keřů. Na druhu stranu jsem tu sám. Stavím tedy stan a jedu se do kempu vykoupat. Voda v jezeře je tak teplá, že se nedá vůbec osvěžit. Nicméně koukám z vody na vedlejší kemp a napadá mě myšlenka, zajedu tam a zeptám se, třeba budou mít lepší místo. Nemají. Kemp je luxusní s bazénem a golfovým hřištěm. Jsem tedy rád za pohostinnost smradlavého místa vedlejšího kempu. Vracím se zpátky, jdu do sprchy a asi půl hodiny na sebe pouštím ledovou vodu. V restauraci vedle recepce mě asi 10 minut ignoruje paní co tu obsluhuje. Páru vedle přinesla hned lahev vína a já jako bych byl vzduch. Když dojdu k pultu a chci objednat, tak mi ukazuje, kolik má práce a strká dvě instantní jídla, pro pár s vínem, do mikrovlnky. Chci si dát jen pivo, ale ani toho není schopná natočit a stále Italsky nadává, že má moc práce se dvěma hosty. Otáčím se na pantofli a se slovy že už tedy nechci nic odjíždím naštvaný, nebo se alespoň tak snažím působit, pryč. Mezi oběma kempy je restaurace Pizzeria Raggio di Luna. Tady se mě hned věnuje krásná servírka. Objednávám Panache a quattro deci di vino bianco, k tomu výbornou pizzu quattro stagioni. Nemá to tu chybu.
V devět hodin je pořád 30stupňů, uvidíme, jaká bude dneska noc. Zítra mě čeká jen asi 55 km kolem jezera Maggiore a pak cesta k letišti, kde musím být už kolem půl čtvrté. Prostě dovolenkový den.
Dnes najeto 94,99 km Celkem 821,5 km
Čas 6:26 Celkem 63:16
Nahoru 1.314 m Celkem 12.696 m Dolu 1.800 m Max 2.005 mnm
