13.8.2024 Úterý Den 012
Ráno vstávám opět do slunečného dne. Ani jeden den mi nepršelo, jen jedna 30minutová přeprška před Oberal passem, ale jinak nádherných 12 dní. Jdu zaplatit do kempu 15 Eur za noc na kterých jsem se včera domluvili. Zkouší to na mě z 20, ale nakonec platím dohodnutou sumu. Popojíždím po cyklostezce asi 5 km do přístavního městečka Feriolo. Jsou tu hezké restauračky přímo u mola. Vybírám jednu na snídani. Croissant s krémem, k tomu kávu a čaj s citrónem. Vyřizuju platbu za aut. Konečně mi přišla faktura. Taky pojistku a převod korun na eura v aplikaci Robot od Reiffeisen banky, kde je vždy lepší kurz pro směnu. Převod byl dnes o něco výhodnější, takže to mám o 3.500,- Kč levnější. Po vyřízení všech záležitostí se přesouvám podél Lago Maggiore dál. Další cíl je supermarket. Kupuju čtyři role potravinářské fólie, celkem 160m a dvě limonády kvůli pet lahvím na zabalení kola. To nejdůležitější mám zařízeno, takže už mě čeká jen pohodový odpočinkový den. Projíždím přístavní města Baveno a Stresa po silnici s docela velkou frekvencí aut. V městečku Lesa zajíždím k poloostrovu na pláž. Je tam pěkná restaurace a hlavně koupání. Je tak vedro, že skoro nejde projít pískem přes pláž do vody. Objednávám si Panaché a k tomu dostávám jako pozornost brusketu s rajčátky. Vydržím tam docela dlouho, a nakonec si ještě objednávám salát capresse s velkými buffala mozzarellami a obřími rajčaty. Původně jsem si myslel že jsou to kolečka paprik, ale jsou to veliké plátky rajčat. Odjíždím dál až kolem druhé. Nikam nespěchám, čas moc neubíhá. Za chvilku jsem ve městě Arona. Sjíždím z hlavní silnice na promenádu, kde je pěkná vyhlídka na jezero a hrad na protějším břehu Rocca di Angera. V jedné z restaurací, kterých je na promenádě nespočet stavím na přestávku vyplněnou aperolem a kávou Afogatto. Z Arony musím kousek po silnici, objíždím jezero z jeho jižní strany a zastavuji u jedné z veřejných pláží. Jsou teprve čtyři. Trávím tu odpočinkové odpoledne. Máčím se střídavě v lagu a osychám na travnaté pláži. Pláž je dost plná, takže si krátím čas sledováním různých individuí, kteří se tu rekreují. Úchylové namočení po prsa ve vodě civící na hrající si mladé holky a kluky. Je možné že stejně tak oni pohlížejí na mne. Vydržím to tu až do půl sedmé, než začne zapadat sluníčko za okolní hory. Odsud je to jen pár kilometrů do Sesto Calende, města, kde začíná cyklostezka podél řeky Fiume Ticino. Mám tu oblíbenou restauraci La Veranda, poslední na nábřežní promenádě. Házím se na záchodě do gala, tedy do kraťasů a trika v němž trávím už 12. večer. Bílé vínko a k tomu jako předkrm tataráček. Jako druhý chod chapadlo chobotnice. Chobotnicí to začalo a chobotnicí to končí. V půl jedenácté platím a po tmě jen za svitu čelovky se přemisťuju k letišti. Cyklostezka je liduprázdná, slyším ve tmě proudění říčky Ticino a cítím jen příjemně chladný vzduch narážející do mého těla spolu s moha muškami které se snaží atakovat kužel světla mé čelovky. V jednom místě je stezka uzavřená, prý z důvodu nebezpečných padajících rostlin. (Přesný překlad). No risknu to, nechce se mi najíždět na silnici a nic víc než pár nakloněných stromů nad stezku jsem si nevšiml. Restaurace Canottieri 6 u města Somma Lombardo, kousek před letištěm má zavřeno, takže pomalinku šlapu noční temnotou. Jsem jako kokon, jak se na mne chytají pavučiny, které rafičí noční pavouci přes stezku. Za celých 20 km nepotkám živáčka. Těsně před letištěm je potřeba podjet akvadukt kanálu Industriale, který oddělil z řeky část jejího toku, aby tím zásobil vodní elektrárnu, u které odbočuji. Pak ještě musím vystoupat poslední prudké stoupání 10 % do Bigattiera ke kostelu San Giulio. Je půl jedenácté a budu na letišti příliš brzy. U zdi kostela je místo ve stínu velkého ořešáku. Zastavuji tady, házím na zem jen tak spacák a polštářek a snažím se usnout. Je teplo, není potřeba nic, než co mám na sobě, triko a kraťasy jen tak ležím na spacáku. Raději si řídím budíka na 3:30 a asi se mi podařilo na chvíli usnout, protože mě budík budí. Na letiště už je to jen pár minut. Platím za vozík 2 eura a ve čtyři hodiny začínám balit. Jde to dobře, kolo i batožiny jsou ve fólii a stihnul jsem to přesně za hodinu. Koukám na tabule, kde svítí odlety, ale Praha nikde. Sakra, co je to za zradu. Kontroluju letenku a už to mám, jsem na špatném terminálu. Vždy to létalo do Prahy z T1, tak jsem to ani nekontroloval a šel na jistotu, ale teď z T2. Je to pěkná dálka, musím výtahem, pak před budovu a čekat na shuttle bus. Ten mě odváží kolem celého letiště na terminál 2. naštěstí je tam jeden volný vozík, ten původní zůstal před busem a další drobné eura nemám. Na terminálu 2 je už strašná fronta k automatickému odbavování terminálům. Korpulentní Italka, kterou jsem odchytl, zkoumá moje kolo a křičí na mě, že nemá vyfouknuté gumy. Mačkám je až na doraz a ukazuji jí že prázdné jsou, nicméně stále tvrdí své a posílá mě k první přepážce. Přepážka jedna určená pro nadrozměrná zavazadla je ve stavu error a neví si s tím rady ani obsluha nápomocná odbavování u ostatních přepážkách. Už tu čeká i Ital s ohromným batohem a řeší to taktéž. Asi po půl hodině jsem odbaveni na přepážce 2. batohy jdou do letadla a s kolem jedu ještě na další místo předání nadrozměrných zavazadel.
Pak už jde vše hladce. Letadlo latí na čas a v 9.00 budu v Praze.
Dnes najeto 63:87 km Celkem 885,37 km
Čas 4:24 Celkem 67:40
Nahoru 199 m Celkem 12.895 m Dolu 160 m Max 289 mnm
