Den 002 27.7.2025 Neděle
Budík řídím na osmou, ale nezvonil. Vstávám v devět. Věci v sušárně jsou jakž takž such. Balím stan. Naštěstí přestalo pršet a mraky místy ukazují nad horami modré nebe. Přesouvám se po cyklostezce hlubokým údolím Ötztal, podél řeky Ötztaler Ache přes pár vesniček až do Söldenu. V jedn otevřené restauraci snídám kávu a jablečný štrůdl s vanilkovou omáčkou. Moc dobrý, navíc obsluha j česká, což jsme navzájem poznali podle naší brilantní angličtiny s českými prvky. Za městem odbočuji na dnešní stoupání. Má sice jen 16 km ale zato pořádně prudké. Polovina kopce nespadne pod 11% a druhá polovina se v průměru šlape ve sklonu 13%. Kolem dokola je spousty downhillů a nespočet lidí jezdí nahoru lanovkami, někdo až na vrcholek Rotkogelu a sjíždějí pěkně upravenými tratěmi dolů do Söldenu. Já šlapu po silnici a koukám na ně přes zábradlí. Stoupání mi dává zabrat, od začátku jedu na nejlehčí převod a co 100 výškových metrů dělám malou pauzu na napití či snědení něčeho sladkého. Mám oči upřené na tachometr a počítám každý metr. Ve 2.140 m je restaurace Rettenbachalm, která se jmenuje podle údolí Rettenbachtal kterým stoupám, stejně jako říčka vytékající z ledovce Retenbach ferner, kde chvíli odpočívám u Almdudlera. Odsud se právě stoupání přiostřuje na 13%, místama mi tachometr ukazuje i 16%. Tady se také ztrácejí lesy a kolem jsou už jen louky a okolní vysoké třítisícovky. Vpředu je vidět ledovec, kam mám namířeno. Míjím opuštěné restaurace a horská střediska. Posledními dvěma zatáčkami se dostávám skoro až na úroveň ledovce do 2.800 mnm. Píšou tu, že je to nejvyšší silnice v EU 2.798,16m. Smyčka kolem Cima de La Bonette je ve výšce 2.802m, takže tu pár metrů nehraje. Nahoře jem až po 6 hodinách stoupání v 17:30. Popojíždím až na vrchol parkoviště, kde se dostávám do 2.800 m a začíná pršet. Z ledovce sálá pořádná zima, jsou č stupně a spolu s větrem a deštěm se do mě dává pořádná zima Na bundu dávám ještě nepromok a rychle dolů stejnou cestou. Silnice tu končí, pass to tentokrát není. Kolo moc nebrzdí, brzdy jsou mokré a ruce úplně zmrzlé. Pršet přestává až zase v polovině kopce. Chvilku odpočívám. Dojídám poslední řízek co jsem dostal od Peti sebou. Navlékám na sebe ještě pod obě bundy mikinu. Po pár kilometrech a zatáčkách jsem zase na konci Söldenu a do mého cílového městečka Zwieselstein to mám jenom 2,5km s malým převýšením. Za pár minut už na recepci hotelu Neue Post fasuju klíče od pokoje, cvičím a jdu se ohřát do sprchy. Chci jít na večeři, ale nemůžu najít taštičku s hygienou. Není nikde, asi jsem ji nechal ráno v kempu, když jsem se převlékal v sušárně nebo v koupelně. Recepční je tak hodný, že tam volá aby se německy domluvil. Dokonce se dovolal a vysvětluje co se stalo. Paní z campu, říká že se podívá a zavolá zpátky. Nezavolala a ani už to nezvedla. Zítra ráno tam budu muset zajet zpátky, mám tam vše potřebné pro hygienu vč. prášků na tlak. Naštěstí je to jen 30 min. autobusem. Ráno si přivstanu a pojedu ještě před snídaní. Jdu na večeři. Almdudler, k tomu suché červené a panenku s omáčkou z lišek. Vaří tu moc dobře. Je skoro deset, tak jdu do postele, ráno v sedm chci stihnout bus.
Najet 42,36 km Celkem 124,05 km
Čas 5:57 Celkem 14:27
Nastoupáno 1.659 m Celkem 3.553 m
Průměr 7,12 km/h
Dolů 1.453 m
