Den 007 1.8.2025 Pátek
Ráno jako malované, krásné mráčky, ale směrem, kterým chci jet, šedá mračna. V malé vesničce Laudes na trase cyklostezky je bar na snídani. Čaj s citrónem, káva a croissant, tentokrát v vanilkovým krémem je super začátek dne. V baru, když jdu platit je asi pět štamgastů a všichni uvnitř kouří. Rychle pryč než načuchnu. Začíná stoupání. Cyklostezka Via Claudia Augusta je opravdu nádherná asfaltová stezka s minimálním kontaktem se silnící, alespoň v Italii. V městečku Burgusio křižuje Svatojakubskou cestu do Santiaga. Žádného poutníka jsem ale nepotkal. Prudší stoupání je celých 10 km k jezerům Lago della Muta a Adige, mezi kterými je město San Valentino alla Muta. Jezera objíždím po cyklostezce ze západní strany, je to skoro po rovince, občas vyšlápnu nějaký ten kopeček. Na Passu Resia v 1.507 m jsem kolem poledne.
Kousíček za městem stavím u restaurace a dopřávám so vrcholový Aperol. Dokonce jsem dostal i misku chipsů. Odsud sjíždím přes Italsko Rakouskou hranici do Nauders, odkud mě čeká ještě jedno mini stoupání na Nortbertshöhe v 1.405 m a pak šup dolů do Martina, Rakousko – Švýcarskou hranici. Nahoře začíná fest pršet a vydrží to další hodinku. Z Martina, jedu částečně po silnici, částečně po šotolině podél řeky Inn údolím Oberes Gericht po Švýcarské straně až k hraničnímu přechodu Schalkl. Kousek odsud sjíždím k Innu na Rakouskoučást cyklostezky Via Claudia Augusta – Innradwer Tiroler Oberland, která vede podél Innu do Landecku. Na chvíli přestává pršet, ale jen do chvíle než se mi usuší věci. Tachometr na kole se mi úplně zamlžil. Chci se zastavit někde na polévku. Všude zavřeno až v malé vesničce Tösens Tschupbach v největším lijáku je otevřená restaurace. Parkuju kolo v garáži, objednávám rádlera a chci polévku. Nevaříme až v šest hodin. Kuchyně je od dvou zavřená, usmívá se na mne obsluhující pán. Blbci, vždyť by stačilo ohřát jedu porci již připravené polévky. Piju rychle pivko a dojídám poslední fit tyčinku. Alespoň přestalo pršet. Frčím dál přes Tösens, kde mají stejný přístup až do Ried im Oberinntal. Tam to vypadá slibně a polévka rajská krémová a dětská pizza salami okořeněná chilli olejem a k tomu čaj s citrónem není problém. Jde o přístup lidí, tuhle restauraci Alpen Restaurant mají pod palcem dva Indové.
Vedle v krámě dokupuju sladký tyčinky a housku na večeři. Taky je opodál obchod s cyklo, takže kupuju ještě brzdové špalky, cestou z posledního kopce v dešti mi prakticky brzdila jen přední. Zadní jsou úplně sjeté. Taky mi dali pár podložek, abych ještě doopravil uchycení nosiče. Odsud je to už jen 16 km do Landecku. Míjím jezero Badesee, kde jsem se před 15 lety s Luďanem cachtali na naší cestě ze Švýcarska po Innu až domů. Tentokrát na to není počasí. Ještě překonávám pár stoupání kterými se cyklostezka vyhýbá hlavní silnici a jsem v Landecku. Kemp je hned kousek skoro v centru města. Paní recepční mi hned ukazuje místo na stan, krásnou travnatou plochu, čerstvě posekanou, bez jediného kamínku, sprchy a společenskou místnost s kuchyňkou. Ještě přehazuju brzdové špalky a opravuju nosič, jdu do sprchy a spěchám vedle do obchoďáku pro vínko a jablečný džus. Už je sedm, tak aby mi nezavřeli, je přeci jen pátek. Začíná zase pršet, tak se přesouvám do společenské místnosti, kde je starší francouzský pár, kteří také putují na kolech po Alpách. Vařím si čaj, popíjím vínko a večeřím okraje pizzy z oběda a housku se sýrem a uherákem z domova. Venku leje jako z konve. Dneska spím v 782 mnm.
Dnes najeto 82,4 km Celkem 542,45 km
Čas na kole 5:45 Celkem 47:37
Nastoupáno 1.072 m Celkem 10.663 m
Průměr 14,26 km/h
Dolů 1200 m
