Konečně po dvou letech pouze zaviněné operací páteře, zase chystám kolo na cestu. Trasu mám naplánovanou už dávno a cíl jsou zbývající dvoutisícové pasy v Itálii, Francii a Švýcarsku. Tedy ne úplně všechny, ale část těch, které jsem ještě nepřejel. Nebyla na ně zatím chuť nebo energie a nebo čas, takže byly objety nebo přehlédnuty. Balím dle standardního seznamu, navíc beru jen kameru a nové nepromokavé vybavení, bundu Tilak, kalhoty Montana a nepromokavé ponožky, které budou mít svojí zkušební premiéru. Stejně tak i obal na kolo z Decatelonu, ale o tom později.
Lístky do Torina kupuju dost v předstihu. Společnost Flixbus nabízí v neděli 11.6.2023 nejkratší verzi této cesty z Florence v Praze s přestupem v Mnichově a zastávkou v Miláně do Torina za 15 hodin 25 min. Cena pouhých 2.111,- Kč i s kolem.
Na Florenci jsem raději hodinu v předstihu. Kole jsem nemusel nikterak balit, jen sundám přední kolo s blatníkem a s pomocí řidiče je za pár minut hezky v bezpečí zavazadlového prostoru spolu s brašnami. Krátím si s Petrou čas hledáním WC, které by nebylo zpoplatněné. Nejsme žádní škudlilové, ale na dvou záchodech nás naši ukrajinští bratři, tedy spíše sestry vypoklonkovali ven s objasněním, že ani s kartou ani s případně vybranou bankovkou tu neuspějeme. Holt tvrdá česká měna v hodnotě 20kč je tím problémem, který to vše hatí. Naštěstí je kousek od nástupiště starý hnusný Starbucks. Omluvou mu je, že záchody jsou použitelné, ale kafe nepitelné, tedy alespoň pro mne. Autobus odjíždí na čas, jen 5 minutovým zpožděním a přesouvá se na Hlavní nádraží. Tam doplňuje další cestující, ale i tak je stále zaplněn jen ze 2/3- Přesto jsem svědkem dosti horlivé diskuse řidiče s mladým Italem, který má sice zaplacenou jízdenku, ale nemá rezervaci na kolo. Nejprve jde kolo do zavazadlového prostoru, kam se hravě vejde. Je to jen silnička se dvěma malými brašnami, ale po zjištění absence úhrady za tohoto miláčka, je tento bez lítosti opět vyveden na silnici. Chvíli se ještě Ital snaží řidiče uprosit, ale ten je nekompromisní. Trochu mě tímto přístupem zklamal. Kdyby bylo plno, není co řešit, ale takhle ? Chvilku trvá, než bus vykodrcá z Prahy přes Plzeňskou na dálnici, ale pak cesta ubíhá výborně. Zastavujeme těsně před hranicí na benzínce. Využívám pauzy na wc a na zapečené sýrové Panini k večeři. Bus pak lehce po 23 hod dorazí s jednou mezi zastávkou do Mnichova.
Hledám nástupiště do Torina a je to hnedle vedle. Za chvilku už je tady i bus ale řidič i jeho nohsled jsou dosti protivní. Nazývají mě Polákem a hned že kolo nemůžeme vzít protože nemá vládu nosič. Ohrazuju se úhradou kola na lístku a ujištěním operátora Flixbusu že všechno proběhne hladce. Nezájem, odstrkují mne dál a ládují do busu kufry stejně nepříjemných lidí. Co to jen je za zádrhel, všichni na sebe mluví chorvatsky a řidič občas někoho seřve do Poláků. Bus totiž jede do Záhřebu. Za chvíli se snaží další řidič autobusu vysvětlit Chorvatovi, že mu stojí na nástupišti 10 do Torina. Chorvat jen něco zamumlá o Polákovi a pošle ho do … To jste tedy pane vašemu Chorvatskému národu udělal pěknou reklamu. Náš bus do Torina, tedy už správný parkuje na nejbližší volné nástupiště a omlouvá se lidem, kteří musí přenášet svá zavazadla. Hned kontroluju jestli má bus vzadu nosič. Ufff má. Ale řidič otevírá zavazadlový prostor a žádá mě abych kolo dal dovnitř, aby ho nikde po cestě prý neodcizil nějaký robber. To je přístup, kolo má svůj vyhrazený prostor. Zalituju ještě nad Italem v Praze, který by se i do tohoto poloprázdného autobusu hravě vešel. Mám zase pro sebe celou dvousedadlu a snažím se spát. Asi se mi to s přestávkami povedlo, protože cesta uběhla rychle a už jsme v Miláně. Odsud už jen dvě hodinky do Torina. Plánuju ještě nějaké úseky a zaznamenávám je do mapy abych je mohl pak snadno zobrazit. Ani se naději a jsme v Torinu na nádraží. Tedy spíš je to jen hlavní silnice ve městě s kanceláří.
