Den 010 – 21.7.2026 – Úterý
Ráno vstávám o půl hodiny dříve a rovnou jedu na dnešní stoupání. Nejdřív musím kousek po rovince přes město Mascali, kde si už za hodinku dávám k snídani v kavárně Malibú na náměstí kafe a dva malé croissanty, pochopitelně i lemon sodu. V 10 hod. začínám stoupat z města Giarre do Santa Venerina. Tam po 22 kilometrech v 11:30 odpočívám ve stínu na náměstí Piazza Regina Elena s citrónovou limonádu a sodovkou, navíc u pítka s vodou kde se chladím. Sluníčko brutálně peče, je přes 44°. Když zastavím v kopci, abych se podíval na směr cesty, chvilku se mi motá hlava. Za hodinku jsem v Zafferanna Etna v kavárně Torrisi. Jsem sice za půlkou cesty, ale teprve v 580 m n. m. Ještě musím vyšlápnout 1350 m na 18 kilometrech. V kavárně si dávám klasiku, lemon sodu s ledem a dvě perlivé vody, vše piju skoro na ex. K tomu krásný ledový dortík. Škoda jen, že jsem si tu nekoupil nějaký energeticky drink do brašny pro případ nouze. Dělám zastávky každých 300 výškových metrů v 900, 1230, 1540 a 1750 vždy to vyjde asi na hodinku šlapání. Kopec není až tak prudký, kolem 7 až 8% ale to vedro je ubíjející. Někde v polovině u mě staví auto s klukem a holkou z Česka. Prý mě míjeli cestou nahoru a říkali si, že mě ještě určitě potkají cestou dolů. Ptají se, jak je a nabízejí vodu. S radostí přijímám a doplňuju si láhev. Horkou vodu používám na namáčení šátku pod helmu. Na zastávkách si dávám doping, obvykle Haribo medvídky, i jednu proteinovou tyčinku jsem měl nachystanou. Výhled dolů jsou hodně v oparu, Catanie není skoro vidět. Naopak Etna na mě vykukuje už od začátku. V jednom místě hoří u silnice část porostu a za chvíli už slyším hasiče, jak jedou keře hasit, ale ještě předtím se ozvala pořádná řacha. Bylo to kousek od nějakých rozvodů, tak možná elektrika nevím.
Nahoru dorážím až v 18 hod. Stoupal jsem tedy celých 1930 m 8 hod. i se zastávkami. Na tachometru mám od rána 46 kilometrů z toho 33 kilometrů do kopečka. Fotím vrcholové fotky a dávám si Coronu s limetkou a solí a k tomu lemon. Obsluhuje mne sympatický ital z Catanie a obdivuje moje kolo, možná ze soucitu. Před sedmou sedám na kolo a vzhůru dolů 34 kilometrů z kopečka do Catanie, do prádelny Lava Piú. Cestou fotím lávová pole, kterých je z této strany Etny mnohem více. Tak tudy tekla láva směrem na město. Silnice kde jsem vyjížděl nahoru bylo naštěstí více stromů a občas i stín. Někde ve sjezdu překonávám 1000 kilometrů mé cesty. V Lava Piú jsem za hodinku a čtvrt tedy v 8 hod. Leonardo, který tu pere často, mě radí a nastavuje pračku. Používá svou kartičku, abych dostal slevu 0,50 €. Mám to tedy za 4 50 €. Dávám tam úplně všechno kromě plavek, jednoho tílka, to si musím nechat na sobě a taky vložku do spacáku potřebuju suchou. Praní trvá 48 min. takže si vedle v pizzerii Togo krátím chvilku a ochutnávám pivo Moretti ale lmon sodu mojito. V 9 je dopráno. Do kempu Jonio, to mám podle přístavu asi 4 kilometry. Na recepci je mladá holčina, platím jí 23 €, ukazuje mi sprchy, restauraci, prý má otevřeno a místo pro stan. První věc, věším prádlo, stavím stan a jdu se vykoupat do moře. Není to klasická pláž ale lávový útes, kde jsou schůdky do různých částí určeny pro koupání. Potmě toho není moc vidět. Než se vykoupu v moři a ve sprše, restaurace má už zavřeno. Jdu tedy asi jeden kilometr do přístavu na něco k snědku. Oasi da Nitto je takový street foot bar. Venku sudy s židlemi. Vybírám si rizoto s mořskými plody k tomu Aperol a perlivou vodu. V rizotu je hodně slávek a různých mušlí ale i krevety, chobotnice a je fakt moc dobrá, že nakonec ještě lovím ze skořápek mušlí poslední zrnka rýže. Objednávám ještě skleničku vína, a nakonec ještě jednu to go, kterou si nalévám do lahve od sodovky. Cestou ještě zajdu do cukrárny Quaranta na zmrzlinu. Mají tu snad 40 druhů. Cestou do kempu ujídám zmrzlinu a popíjím výborné bílé víno. Jdu spát až po půlnoci. Deník nechám na zítra.
Ujeto 85,69 km Celkem 1.031,6 km
Nastoupáno 2.110 m Celkem 9.495 m
Čas na kole 7:52 hod Celkem 68:48
