Den 005 – 16.7.2026 – Čtvrtek
Ráno balím ani nesnídám v kempu. Projíždím kolem Pompejí a už se tu řádí spousta turistů aby se podívali co se stalo toho roku 79 n.l. Vesnice byla zcela zasypána popelem a objeven až v roce 1748. Kousek po cestě stavím na kávu a croissant s limonádou k snídani. Dál jedu po hlavní silnici, tedy ne úplně hlavní, směrem k dnešním prvnímu stoupání a z města Cara de‘ Tirreni se přehoupnou přes 200 metrový kopec – veliký výběžek do moře až do Salerma. Před městem je nádherný zahradní park Villa Comunale, trochu inspirovaný Gaudího parkem v Barceloně. V Salermu za přístavem sjíždím hned k moři na koupání a k tomu si dopřávám první Aperol. Čeká mě teď 45 kilometrů jízdy podél pobřeží se spoustou pláži až do Agropoli. Zpočátku vede cesta podél moře, ale pak se trochu odklání a k plážím je nutné dojet asi 100 m.
Asi po 25 kilometrech zajíždím k první pláži. Je tu i bar. Skáču do vody, ale je to samá chaluha. Navíc mi plavčík vysvětluje, že nemůžu sedět u stolu s výhledem na moře, kde to pěkně profukuje, ale na plastových židlích v takovém polouzavřeném přístřešku. Doplňuju vodu, namáčím si šátek na WC a jedu dál. Asi po 7 kilometrech vybírám jinou pláž s krásným bílým barem Molo Siréna. Sprcha se studenou vodou, Aperol, Lemon Soda, prostě krása. Do Agropoli už to jede samo. Je skoro pšt hodin a řeším, že by to chtělo se najíst. Nakonec zajíždím do centra Agropoli a v Premiér baru ochutnávám speciální panini. Je to vlastně kuřecí řízek v housce s rajčaty a majonézou, ale je to moc dobrý. K tomu dvakrát Lemon soudu s perlivou vodou a spoustu ledu. Tady začíná dnešní druhý kopec. A je to tedy fakt kopec kopec. Měří jen 6 kilometrů, ale hned první úsek se přede mě staví kolmo se 17% sklonem. Trvá to asi dva kilometry a jsem z toho úplně vyřízenej. První 250 m výškových metrů za 400 je takto prudkých. Zastavuju a ležím na silnici abych nabral sílu. Šlehnu si nějaký povzbuzovací gel, který mi prodal za 2 € opravář kol. Další 4 kilometry už jsou mírnější jen 6 až 10%. Nahoře jsem stejně až v sedm večer.
V obchodě si kupuju k Grepový džus, kousek vedle v baru perlivou vodu s ledem kterou na ex vysrknu s výhledem do údolí na druhé straně. Myslel jsem, že vidím moře, ale je to jen nějaké jezero a hory. Mělo by to být už jen z kopečka, ale občas musím nějaké to stoupání překonat. Posledních 28 kilometrů, ale frčím dolů do Ascea do kempu Alba. Tím jsem překonal další hornatý výběžek trčící z Italské boty směrem do moře. Tedy alespoň jeho první část. V kempu mi černoušek anglicky vysvětluje že tu není šéf a že camp je plný. Když se ptám, zda mají plac pro stany, tak že jo, ale je to tu soukromé. Odkazuje mne na kemp vedle. Tam zase paní italsky vysvětluje, že mají jen chatičky a že stan 2 x 1 m se tam nevejde. Radí mi, abych zajel asi 3 kilometry do města, že je tam Parcosféra – kemp pro Campery. A opravdu, plácek vedle hřiště, kde je dnes pouť nabízí místo pro obytňáky, sprchu s teplou vodou – Kaldo a studenou vodou Freddo. Je to přes silničku a promenádu, hned u moře. Stavím stan a jdu se do moře po tmě vykoupat. Pak do sprchy, cvičím a hurá do restaurace u pláže Lido Sciabecco. Mají chobotnici s linguiny, mecco litro bianco vino seco a perlivou vodu se spoustou ledu, který si nechávám stále doplňovat. Je půlnoc, pouť jede, hospodu zavřeli, tak jdu do hajan. Zítra mě čeká druhá část výběžku, takže další kopce.
Ujeto 118,5 km Celkem 503,28 km
Nastoupáno 764 m Celkem 3.287 m
Čas na kole 7:38 hod Celkem 32:05
