Den 004 – 15.7.2026 – Středa
Vstávám v 8 hod. a spalo se mi krásně. Hlídali mě za stanem tři sochy strážných andělů. Chci snídat až v Napoli, takže nejdřív musím trochu vystoupat a projít řadu kráteru, kde je předměstí Napoli postaveno. Divím se, že se toho nebojí stavět města u těch bývalých sopek a přímo v kráterech, je to jen otázkou času, než to zase vybuchne. Třeba za 1000 let, ale co kdyby. Poslední stěnou kráteru do centra Napoli projíždím tunelem. Nábřeží je trochu rozkopané, ale všude u moře se už sluní a koupou Italové. Obdivuju Castle Dell’oro, nejstarší hrad Neapole vystavený na poloostrově v moři. Projíždím do centra, ale přední kolo je nějak měkké. Už chápu, proč mi kolo při cestě z kopce házelo. Jen málo, ale zhoršovalo se to a bylo to tím, že tam byl nějaký pomalý defekt. Jel jsem na něm dva dny a teprve teď to definitivně ušlo. Měním duši za starší záplatovanou, kousek od Baziliky San Francesco di Paola a kousek od náměstí. Snídám až v půl 11 Caffe Epoca. Croissant a espresso. Při každé příležitosti si objednávám Lemon sodu – výborný italský nealko drink. Je tu nějaká stávka a spousty policejních vozů. Dnes mám hodně štěstí. První štěstí je, že jsem měl náhradní duši. Taky jsem chtěl vidět n
Neapol ale všude píšou Napoli a říkají Napóly. Objíždím podél vody přístav a začínám stoupat na sopku Vesuv. Je to 20 kilometrů do docela prudkého kopce. Začíná to na kostkách 8% sklonem, místy i 10%. Cestou několikrát stavím na Lemon Sodu a doplňuju vodu. Při každé příležitosti si namáčím šátek pod helmou. Cestou při jedné zastávce na záchod, jsem objevil ostružinový keř a všechny ostružiny jsem z něj spucoval. První zastávku dělám až v 300 m n.m. pak 550 v hospodě na Lemon soudu jako doping. Pak to ještě rozděluji v 800 m n.m. A na asfaltu se chladím vodou a mlsám Haribo medvídky. Končím v 1.008 m n.m. na parkingu u vstupu na Vesuv. Škoda že jsem si nekoupil lístky cestou v obchůdků se suvenýry, u vchodu musím online přes wifi koupit vstupenku za 12 €. Vše v italštině. Nejdřív registraci do wifi, pak registrace do systému lístku, pak registraci do systému Vesuvu a pak poslední registrace při koupi lístků. Nebýt přítomnosti černocha u vstupu, který mi vzal telefon a vše proklikal. Pětkrát zadal moje osobní údaje, tak snad jsem neprodal nějaké své orgány. Mám lístky, zamykám kolo a stoupám na Vesuv po prašné cestě se sklonem 14 až 20% o dalších 160 výškových metrů. Cesta je náročná a pomalá. Jsem unavený z celého stoupání. Jedl jsem naposledy fit tyčinku v půli kopce a mám pocit, že jsem úplně nafouklý jak musím pořád pít. Štěstí číslo dvě: Vstup na Vesuv jsem stihl na poslední chvíli, přijel jsem 16:30 a v 17hodin ho zavírali. Na kráteru skoro nikdo není. Za celou dobu potkávám jen italská auta, pár Poláků, Němce, Holanďana, Slováka a dneska dokonce dva Čechy. Jedni Češi mě cestou mávali a na kopci se se mnou dali do řeči. Obcházím kráter, kam až to jde. Fotím kráter, fotím sebe, fotím Napoli a Pompeye. Je čas se vrátit. Myslel jsem, že budu sjíždět dolů v 18 hod., ale je už skoro sedm večer. Sjezd 25 kilometrů dolů je za odměnu, trochu mě to aspoň schladí. Pak odbočuju na dost frekventovanou silnici, ale jede to super rychle. Kličkuju v zácpě a jsem rychlejší než auta. Využívám skútrů kteří řeší stejný problém a klestí mi cestu. Štěstí číslo 3: že nedošlo k žádné bouračce. Italové často troubí, že jsou tady, ale vidí a nechávají prostor. I když to všechno jede docela rychle, 11 kilometrů v tomhle provozu je mazec, ale baví mě to. Mám asi hlad, tak zastupuju u prodejny ovoce a na místě hned spořádám plochou broskev a hrušku. To by mělo do Pompejí stačit. Ale asi po kilometru, najednou přední kolo plave a je úplně prázdné. Ta stará duše, nebyla asi v pořádku, nebo že bych znovu píchnul. To se mi nestalo přes 15 000 kilometrů. Přemýšlím, co bude dělat dál. Zalepit tuhle záplatovanou duši, nebo tu s tím dlouhodobým efektem, kde nejde najít závadu jinak než ve vodě. Koukám kolem sebe, a asi 10 m přes silnici je otevřený cykloservis. Štěstí 4: chlapík, neumí ani slovo anglicky, ale pan Googl pomáhá a za 7 € a 5 min. je nová duše na kole. Ještě raději beru jednu do foroty. Štěstí č. 5: je že mi ta duše neušla v 60 kilometrové rychlosti cestou z Vesuvu. Pompeje jsou už kousek ale areál je už zavřený. Za branou jsou vidět trosky staveb zasypaných popelem při výbuchu Vesuvu 24.řijna roku 79 n.l. Přemýšlím, zda pojedu ještě do Salerna do kempu, ale je to ještě 40 kilometrů. Je už 19:45 a cesta by mi přes kopce trvala asi 2,5 hod. Končím tedy v kempu Spartacus hned u Pompejí a je skvělý. Stan za 12 €. Koupání zadarmo. K večeři si objednávám špagety Carbonara a mezzo litro vino bianco. Štěstí číslo 6: že měli volno. Koukám na semifinále fotbalu Anglie – Argentina. Nakonec to dopadlo 2:1 pro Argentinu, postupuje do finále se Španělskem. Akorát dneska nebylo žádné koupání v moři, jen ve vlastním potu. Štěstí číslo 7 bude, když tu přežiju do zítra. Vesuv nevybuchne a Pompeje zůstanou, tak jak jsou.
Ujeto 64:11 km Celkem 384,78 km
Nastoupáno 1.101 m Celkem 2.523 m
Čas na kole 5:47 hod Celkem 24:27
