Den 013 – 24.7.2026 – Pátek
Ráno se jdu vykoupat do moře, pak balíme a vyrážíme dál. Sousedům v karavanu jsme dali za nabití kola lahev vína co nám zbyla z večeře. Snídáme kousek ve městě Avola v kavárně na Piazza Esedra. Zkouším briošku s granitou, to tu jí spousty místních. Péťa croissant plněny pistáciovým krémem a tentokrát pro jistotu cappuccino a já kávu. Kousek za Avolou odbočujeme do vnitrozemí k městu Noto. Vyjíždíme do historického centra a ulici vedoucí napříč Noto – Corso Vittoria Emanuele se kocháme kostely a chrámy. Do jednoho z nich Chiesa di San Francesvo se jdeme podívat. Hned vedle odpočíváme ve stínu slunečníků na Aperolu a pozorujeme cvrkot místních a turistů. Oslovil mě jeden česky mluvící člověk a ptá se odkud jedeme. Že je prý Ital a má za ženu Češku. Ať si prý dáme pozor na zdejší zloděje kol. Raději je vždy důkladně zamykáme na řetěz a máme je tentokrát i pod dohledem. S Noto je to jen pár kilometrů po hlavní do Rosoliny. Tam jsme kolem druhé. Město je liduprázdné. Stoupáme víš a víš a hledáme kavárnu. Jak skoro v polovině města. Jediná otevřená „Prestige“. Zkoušíme cafe crema, já ještě lemon soudu. Po chvíli odpočinku v klimatizované kavárně jedeme dál. Je pařák, ale fouká dnes trochu do zad, tak se jede pěkně svižně.
Z Rosoliny jedeme už po vedlejší silnicích až k moři a odsud už jen asi 3 kilometry do Pozzallo. Petra je už zase zpruzená z toho že se nejdeme hned koupat, ale chci ještě prověřit vlak na naší zpáteční cestu. Tak ji nechávám na pláži a jedu to prověřit na nádraží sám. Zjišťuju zda nás vezme vlak z Pozzallo zpátky do Catanie. Vypadá to dobře, na vlaku jsou znaky kol i elektro kol, ale je to s přestupem v Sirakusách. Nicméně zpátky asi jedem vlakem. Ještě mám od místního taxikáře upozornění, že trajek na Maltu jede už v 18 hodin na místo v 18:30, což jsem zjistil na webu. Jedu tedy na pláž se taky vykoupat poprvé ve Středozemním moři a na Aperol.
Po páté vyrážíme na trajekt. Je to jen pár kilometrů přes město podĺ moře a přes přístav. Dorážíme v 17:30 ale prý je už odbavení uzavřeno. Musíme prý až dalším ve 22 hodin. Nevěříme vlastním uším ani očím. To je čára přes rozpočet. Zkoušíme ještě obsluhu ukecat, ale jsou nekompromisní. Máme prý přijít 2 hodiny, nejpozději hodinu předem. Vracíme se tedy do města. Na náměstí si dáváme ještě jeden Aperol, ale vůbec to do nás neteče. Vedle v pizzerii Arsura večeříme špagety Carbonara, já chobotnici a avokádo lososové tapas. Zapijeme to lahvinkou výborného sicilského bílého vína. Po osmé už zase mažeme na trajekt, abychom stihli ten ve 22 hod. Je to jako na letišti, kupujeme zpáteční lístky i s koly za 247 € pro oba. Je to překvapivě drahé. Procházíme celní kontrolou, ale protože vedeme kola, nedáváme nic do rentgenu. Jen mi kontrolují přední brašnu. Ostatní brašny nechávají bez povšimnutí. Musíme odvézt kolo do podpalubí po rampě a dva zřízenci nám je fixují gumicukem k zábradlí za pomocí molitanu. Snad to tam přežijou bez úhony. Kolem už parkuje spousta kamionů. Na palubě pak čekáme přes hodinu na vypnutí a ve 22hodin vyplouváme na Maltu. Na to že trajekt je velký katamarán, dost to cestou houpe.
V přístavu na Maltě ve Valletta přistáváme až po půlnoci. Před vyplutím jsem ještě zamluvil ubytování v malinkém bytečku – 8 m2 s pidi koupelnou asi kilometr od přístavu. Bohužel, kola se nevejdu ani do bytu ani do domu. Musíme je zamknout na ulici k lešení. Jen doufám že je to nikdo neukradne. Jdeme spát až kolem půl druhé. Taky nás dost překvapilo, že se na Maltě jezdí vlevo. Petra si ode mne na trajektu odsedla a seděla celou cestu neznámo kde. Jsem z toho dost naštvaný. Nechci s ní vůbec mluvit, nejradši bych to ubytování zrušil a jel do kempu, ale už to nejde. Příště vím, že na tyto moje putování žádná ženská nesmí. Vše se komplikuje, a i když přizpůsobím vše co jde, není to nikdy dost. Už nikdy!
Ujeto 64,63 km Celkem 1.241,84 km
Nastoupáno 550 m Celkem 10.646 m
Čas na kole 4:05 hod Celkem 81:49
