Den 006 – 17.7.2026 – Pátek
Dnešní noc byla zatím nejteplejší. Myslel jsem, že si vezmu vložku do spacáku a půjdu si lehnout na pláž. Když jsem konečně zabral, myslím že to byla jen chvilka, mě ráno budí recepční kempu. Počítal jsem s tím, ale v 8 hod.?? Tak brzy. Moc se mu nelíbí že jsem tu spal. Prý je to kemp jen pro karavany. Sice tu má 80% volného místa, ale nemusím nic platit a mám do nějaké doby, kterou mi řekl italsky, vypadnout. Balím v klídku a v 8:30 už hledám ve městě nějakou kavárničku. Mají nejlepší croissant s nutellou. Takový ten, co se rozplyne na jazyku. Hned pak začínám stoupat přes městečko Ascea a pár dalších vesniček abych po 25 kilometrech sjel opět k moři. Když vyjedu výš od moře, jsou tu všude veliké staré olivové stromy a dole smotané sítě připravené na sklepávání a sběr oliv. Chci hned skočit do vody, ale pláže jsou tu dál od vody, tak vybírám jednu co se mi líbí Lido ULRA MARE. Nakonec se tu zdržuju asi hodinu a půl. Koupu se, dávám si Aperol a nějakou bramborovou kroketu a přitom telefonuju domů, pro nové informace, co se tam děje.
Ve městě Palynuro odbočuju od moře a stoupám podle říčky Mingardo, abych objel horu Tozzo del Finocchio. Zpočátku mírně asi jen 2% stoupání podél řeky se mění na 5%. V Podérii mám nastoupáno skoro 200 výškových metrů. Stavím u baru na Lemon soudu se sodou. Jeden místní občan se se mnou snaží komunikovat. Vyptává se odkud a kam jedu, a že Praha je nejkrásnější město v Evropě. Majitel hospody zkoumá moje kolo, myslel jsem, že se mu líbí mé nálepky z vrcholů, ale zaujalo ho, že se jmenuje Merida, stejně jako značka kafe kterou prodává. Posledních 250 výškových metrů je pohoda. Krásné výhledy na okolní města, hlavně Roccagloriosa, které si vyjímá na vedlejším kopci. Stoupání končí ve vesnici Acquavena, ale dělají tu zrovna čerstvý asfalt. Myslel jsem, že to projedu na straně nebo po chodníku ale městečko má v tomto místě domy od kraje ke kraji. Musím zase nahoru do 15% stoupání nad vesnici, abych to objel shora. Asfalt ještě lepí a je horký, tak nechci riskovat defekt. Odsud už je to z kopečka zase k moři. Měl jsem vyhlídnutou restauraci na začátku pláže V Policastro, ale přejel jsem to o 3 kilometry až do Bussentino Capitallo. Je tu restaurace u moře, těším se do vody. Obsluha restaurace ale není nadšená z mé návštěvy, mají siestu a otvírají až večer. Že prý se musím vrátit do vedlejšího města. Přímo pod restaurací jakoby ve sklepě je ale plážový bar. Taková nouzovka, ale tonic, sodu a čtverec pizzy k pozdnímu obědu mají. Naposledy se namáčí do moře.
Čeká mě cesta 40 kilometrů podél pobřeží přes Sapri, Maratea, kde jsem objevil v šopu České studené pivko Kozel. Kupuju taky Schweppes Pompelmo Rosa a jednu broskev, kterou hned jím. Cesta podél pobřeží není cesta po rovince, ale je to dost nahoru a dolů. Stoupám až do 170 m a stále se to houpe kolem 100 m n. m. Poslední stoupání je na přejezdu výběžku Torre Caina. Pak už sjíždím do Castrocucco a už je to jen kousek do Praia a Mare, kde podél pláže dojíždím do International Campingu. Jsem tu až ve 20:30. Hned po registraci a vybraní místa pro stan, piju ještě trochu studeného Kozla. Pak stan, sprcha a cvičení. V restauraci dělají pizzu. Objednávám salámovou pálivou, k tomu Aperol. Ta hořkost je boží. K tomu velkou perlivou vodu a led. S tím byl trochu problém, ale naučil jsem se frázi „potrebbe darmi del ghiaccio por favore“ a led je hned na stole. Číšník mi ještě vnutil tiramisu, skleničku bílého a pak mi ještě jako pozornost podniku přinesl nějaký citronový likér. Platím po jedenácté a jdu spát. Snad to bude lepší noc, postavil jsem si jen vnitřní síť proti hmyzu, tak by to mohlo trochu profukoval.
Ujeto 104,16 km Celkem 607,44 km
Nastoupáno 1.361 m Celkem 4.648 m
Čas na kole 7:22 hod Celkem 39:27
