Den 001 – 12.7.2026 Neděle
Včera jsme byli na oslavě 50 tin kamaráda Davida, takže brzké vstávání v 6 hodin a přesun na letiště v Praze nám nedělá moc dobře. Odbavení ale proběhlo bleskem. Většina cestujících se odbavuje v samoobslužných terminálech, takže u těch s fyzickou obsluhou je opravdu pár, tedy 2 lidi. Kolo putuje do útrob letiště a jen doufám že se s ním v Římě shledám v pořádku. Jdu vyhnat kocovinu a snídám dvě Plzně. V 9.25 už to letí směr Roma.
Vše proběhlo hladce a po přistání mám za necelou hodinku už nachystané kolo k odjezdu. Nejdřív musím do Decathelonu pro plynovou bombu. Naštěstí je to při cestě kousek od letiště. Pak už přejíždím na cyklostezku podél řeky Tevere, vedoucí až do Říma. Letiště je na břehu moře asi 40 km daleko od centra. Zpočátku moc pěkná cyklostezka, ale pak děs a hrůza. Po pár kilometrech najíždím na kamení a šotolinu. Petra by řekla makadam. Ale je to fakt masakr. 20 km po tomto terénu při 43 stupních mi ukázalo, jak to tu bude probíhat. Chladím se u každého pítka. Liju si vodu na hlavu i za jízdy do helmy. Koloseum ale nemůžu vynechat. Tedy můžu, ale nechci. Chci zahájít cestu do této ikony Itálie a taky protože z Říma chci jet po Via Appia Antica, která tam začíná. U Kolosea objedvám bagetu z domova a kousek po cestě studenou Colu. Odpočívám ve stínu v parku a na hodinku si zdřímnu.
Už je 17 hodin, kousíček je brána Porta San Sebastiano, kde začíná Via Appia. Přejíždím přes katakomby San Callisto a na konci mě čeká zavřená brána. Otevřená do 17.45. Jsem tam o tři minuty později. Kroužím tam, nakonec jedu znovu k bráně že zazvoním, ale možná kvůli čidlu, nebo mě někdo viděl, se brána otevírá. Musel bych 2 km zpátky a to se mi nechce. Ufff. Via Appia Antica byla nejdůležitější silnice starověkého Říma. Je zapsaná mezi památky UNESCO. Měřila 195 km vedouce až do města Capua. Já po ní jedu jen 15 km, ale je to zážitek. Nejenom kochací, protože je to krásná cesta lemovaná spousty fragmentů amfiteátrů, vítězných oblouků a různých pamětihodností, vedoucí ve stínu borovic, ale je to cesta tvořená ohromnými kameny jako dětská zádíčka. Dnes jsou obroušené koly vozů a počasím. Některé vyježděné do hlubokých kolejí. Tam kde kameny chybí, nahrazují je kostky. Takže pro kolo ideální cesta. Po 15 km v městečku Frattocchie cesta Via Appia končí. Stoupám opravdu prudkým kopcem až do 300mnm k vulkanickému jezeru Lago Albano. Jezero se rozprostírá v kráteru nějaké sopky. Jsou tu pláže a restaurace. Já ale hledám, kde by se dalo přespat. Nikde nic. V jedné restauraci tedy alespoň hasím žízeň pivkem a večeřím sendvič.
Je 20:00. Nejbližší kemp mým směrem je 30km. Vyrážím tedy dál. Nejdřív se musím vyškrábat o dalších 100m výš přes hranu kráteru do městečka Castel Gandalfo. Dál už je to z kopečka a po rovince, přes městečko Campolene. Musím vytáhnout čelovku, začíná být už tma. Přejíždím hlavní silnici v Genio Civile a nějak jsem si nevšimnul, že jsem měl odbočit na souběžnou silnici. Takže šlapu a počítám poslední kilometry do kempu. Už je to jen kilometr a budu tam. Koukám do mapy a jsem jinde. Navigace mi ukazuje 9km. Néééé. Ach jo, takže to nebude 105 ale 114 km. Jediná výhoda je, že není takové vedro jako přes den. V kempu Isola Verde jsem až ve 22.30. V recepci ještě sedí paní, tak platím 33 Eur za vyprahlé místo na stan a sprchu. Nejdřív ale do baru, kde to ještě frčí. Sklenička vína fanta cola a tiramisu uklidňují mé chuťové buňky. Pak stavím stan kousek od sprch na vyprahlé neposekané louce. Než se vy sprchuju zacvičím uvařím čaj stáhnu fotky a napíšu dom jsou už dvě ráno. Deník nechám na zítra.
Ujeto 113,56 km
Nastoupáno 789 m
Čas na kole 7,5 hod (odhadem)
