Den 008 – 19.7.2026 – Neděle
Spalo se příjemně, ani nebyla taková zima. Musel jsem větrat a vznikl mi tam 3 komáři. Vstávám v 8 se s sluníčkem a na pohodu mám za půl hodinky zabaleno. Jedu na snídani, kde jsem byl včera večer. Krásně to tam vonělo opečenými koblihami a croissanty. Dávám si bombově plněnou koblihu s pistáciovým krémem. Tak jí říká servírka, která jí napíchla a naplnila tak, že z ní ta náplň teče kdykoliv si kousnu. Mají také výborné espresso macchiato. Cesta ubíhá moc pěkně, ani se nenaděju a objíždím letiště Lamezie. Najednou zavřená silnice, tak si musím zajet až do městečka Acconia a prokličkovat mezi kukuřičnými poli podél trati. Po 8 kilometrech se zase vracím na silnici.
První zastávku dělám před městečkem Pizzo u baru Chyringuito. Je tu nádherná pláž se světlým pískem, malými kamínky a krásně čistou vodou. Trávím ve vodě asi půl hodinky. Jsou tu tři Maďaři a zrovna se seznamují s liliputem z Tunisu, který tu proplouvá u břehu na zádech v plovací vestě. Chci si dát něco malého k jídlu, ale čekal bych hodinu, dám si tedy jen drink. Nemají led na Aperol, tak tady Coronu se solí a limetkou a lemon sodu k tomu. Zaujalo mě ale Caffe crema, do skleničky ze stroje se naleje jako ledová tříšť ale je mto mnohem jemnější ledové kafe. Je to boží. Coronu piju na žízeň, ale led už zase mají, tak si dám ještě Aperol. Ještě jedno moře a ledová sprcha za 0,5 eura. Zdržel jsem se tu až do 14:30. Odsud pak začíná dnešní stoupání do 450m. Nejdřív do městečka Pizzo a dál pokračuje stále s výhledem na moře až do města Vibo Valentia. Tam jsem kolem 16.00. Vypadá to tu jako město duchů, nikde nikdo, všechny podniky zavřené a já bych si dal nějaký studený drink. Jedu tedy dál a najednou přede mnou McDonnald. Po dnešním ujetí 62 km mne zachránil McDonnald. K double cheeseburgeru si dávám nefiltrované pivo Peróni a novinku McFizz Sakuru. Voní to a chutná jako růžové mýdlo, je to ale sladké a plné ledu, takže výborné. Odjíždím kolem páté a ještě trochu stoupám až do 577 m před vesnici Mesiano.
V 17:30 začínám sjíždět. Tedy, zatím to byl takový pohodový výlet. Nejdřív 45 kilometrů se jet vykoupat, pak dalších 18 kilometrů si dát burger a Sakuru Fizz, ale tím to teď skončilo. Myslel jsem, že sjedu 14 kilometru do údolí a po rovince dorazím do kempu kolem sedmé. Hodinu a půl mi trvá sjet 14 kilometru do údolí. Cesta vede půl kilometru z kopečka a dva zase nahoru. Motám se tu mezi vesničkami Rombiolo, Moladi, Limbadi. Jedu do Nicotera, ale nikde není značení. Hlavní silnice najednou zmizí a nevím kam odbočit. Stále mám v ruce telefon a sleduju každou odbočku. Najednou sjíždím 17% kopec po rozbité cestě, abych pak zase vyšlapal dalších 100 výškových metrů. Nadávám a směju se zároveň, že za další zatáčkou to určitě zase pojede nahoru a ano, nahoru. Pak mě honí pes. Nadávám nahlas sprostě. Už mě to celé sere. Konečně jsem Nicotera, ale stále v mobilu sleduju cestu přes město. Sjíždím ukrutným průťákem až dolů. Po hodině a půl jsem dole s průměrnou rychlostí 9 km za hodinu – z kopce. Šílený. Nahoře to sice bylo krásný, všude olivové stromy a cikády tam cvrlikali, asi bych si to i užil, pokud bych neočekával být za 30 min. dole. Už po rovince přijíždím do San Ferdinando, takové ošklivé přístavní, spíš průmyslové městečko. Je tu otevřený obchod Sidis, ale je to hrůza. Poloprázdné regály a to proč jsem přijel, což je studená Lemon soda nebo grepový Schweppes či jen grepový džus nemají. Ani žádné ovoce. Jedu tedy dál 14 kilometru do kempu. Je už 19:30. Objíždím přístav, projíždím město Gioia Tauro.
Už je to jen pár kilometrů do Lido di Palmi a kempu La Quiete. Kde jsem až v 20:30. Šéf kempu, takový sympatický širší Ital mi ukazuje místo na stan. Je to trochu v prachu a všude lezou malí mravenci. Dávám si hned pivko Peroni se spritem, pak stavím stan a jdu po tmě do moře. Do sprchy je kód. Pán mi ho nadiktoval, zkontroloval zápis, ale nefunguje. Spletl se v čísle, kód je 1937 a ne 1947. Sprchy jsou čistý. Ještě dostávám kód 1969 na vstup do kempu a jdu vedle do restaurace na večeři. Trochu podivíni, vše jim trvá, ale když se ptám na chobotnici nebo chapadla s kaší, tak prý že, i když není na lístku, mi ji s radostí uvaří. Byla výborná. Pak si ještě dávám desert Tartufo bianco, což je vanilková zmrzlina, která má uvnitř kávovou zmrzlinu a je posypaná granolou. K tomu litr perlivé vody a půl litru bílého. Koukám přitom na finále mistrovství světa ve fotbale mezi Španělskem a Argentinou. Španělovi dávají v prodloužení dva góly ale prvním neuznali. Nakonec to Španělé udrželi a stávají se mistry světa 2026. Jdu spát až po půlnoci. Je příjemných 26° ještě dostávám od šéfa panáčka na dobrou noc, něco mezi Jägermeisterem a ouzzem.
Ujeto 111,93 km Celkem 835,22 km
Nastoupáno 945 m Celkem 6.273 m
Čas na kole 7:19 hod Celkem 53:24
