Den 012 – 23.7.2026 – Čtvrtek
Trochu si přispáváme. Balíme a opouštíme ubytování směr náměstí, kde bychom měli mít v kavárně Fichera v ceně snídani. Mají tu neuvěřitelné croissanty plněné pistáciovým krémem. Dáváme si fresh džus, vodu a kafe. Já klasické presso Péťa latte, ale přinesou jí jenom mléko, což je italsky latte. Ještě zkoušíme cafe crema a taky výborné. Náměstí a uličky Augusty nakonec nevypadají za světla a obydlené tak strašně, jak jsme to viděli včera. Z Augusty musíme pár kilometrů po hlavní silnici až do Priolo Gargallo. Fouká dost silný protivítr, je to fakt namáhavé proti němu šlapat. V Priolo se konečně přibližujeme moři, objíždíme jezero Saline Magnisi a hned za špičkou před poloostrovem Magnesii zastavujeme u příjemného retro baru. Trochu vypadá, že mají zavřeno, ale dostáváme Aperol do skla a koupeme se ve vlnách Jónského moře.
Poté se zase posuneme chvilku po hlavní silnici, ale asi 3 kilometry do Targia. Napojujeme se na cyklostezku Pista Ciclable Rossana Maiorea, otevřená v roce 2009, vedoucí 8 km až do Siracusa. Cyklostezka vede po staré železniční trati, je nádherná s výhledem na moře z vysokých útesů, místy zařízla několik metrů do skály. Vyhlížíme si jednu pláž dole mezi skalami a jdeme se koupat. Nikde nikdo, tak se tam cachtáme asi půl hodinky jen tak na Martina a Petru. Pláž je trochu zanesená odpadky, ale vedle jedné skály je písčitý čistý kousek. Do Sirakusa dorážíme po 15. hodině. Na náměstí Piazza Emanuele Pancali sedáme na zahrádku a objednáváme dohromady špagety Carbonara s Aperolem. Potom ještě celé Sirakusa objíždíme až skoro na špici ke Castello Maniace, ale dovnitř nejdeme. Jsou tu všude nádherné uličky, restaurace a obchůdky. Také dva mosty spojující ostrov Ortigia se Sirakusy jsou nádherné a právem je město zapsáno na seznamu Unesco.
Ze Sirakusa objíždíme zátoku Porto Grande a po vedlejších silnicích přes Carrozzieri dorážíme do Fontane Bianche. Vítr fouká opravdu dost silný a bohužel proti. Máme toho dost, ale stavíme tu s výhledem na moře na lahvinku korony s limetou a já i solí. Málem nás to z té terasy sfouklo. Odsud je to už jen 5 kilometrů do kempu Paradiso del Mare. No Paradiso je honosné slovo. Zaráží nás paní v recepci, když nám sděluje, že restaurace je zavřená a elektriku nám nedá, protože nemáme vlastní koncovku. Přesto bohužel zůstáváme. Jsou tu sprchy a místo pro stan. Já nakonec ještě sedám na Peti elektro kolo a jedu 5 kilometrů do Avola do Lidlu, abych nakoupil večeři. Sedíme nad sociálkama na lavičce, jíme housku s rajčetem, philadelphií a mozzarellou. Upíjíme vínko a grepový džus. Péťa jahodové mléko. Nakoupil jsem toho nějak moc, zbyl nám ještě meloun, šunka, mortadela a jedna láhev bílého. Taky jsme zjistili, že z kohoutku teče jen slaná voda a nakonec vypnuli i proud. Péťa je utahaná, jde se projít k moři a lehnout do stanu. Já ještě dopisuju deník, proud už zase nahodili. Baterku ke kolu dobíjíme u sousedů v karavanu. Kemp prostě hrůza. Lituji, že jsme nepopojeli ještě kilometr do dalšího, ale to člověk nikdy neví, mohlo by to být horší. Je 23 hod. a taky si půjdu lehnout.
Ujeto 77,94 km Celkem 1.177,21 km
Nastoupáno 344 m Celkem 10.096 m
Čas na kole 4:52 hod Celkem 77:44
