Den 016 – 27.7.2026 – Pondělí až 28.7.2026 – Úterý
Budík sice zvoní, ale vstáváme až v půl šesté. Máme hnedka zabaleno a v přístavu jsme včas. Ještě nám musí vytisknout nové lístky, které jsme si přebukovali po telefonu. Všechno klaplo a v 6 hod. už sedíme na palubě VirtuFerries. V 7:30 vyplouváme do Pozzallo. Nejdřív jdeme na snídani. V 10 hod. už sedíme na zahrádce pěkné kavárny Amari Non Solo Caffe a snídáme croissanty s kafem. Zastavujeme ještě na náměstí v jednom obchodě a kupujeme pro mne kožené pantofle Grünland, stejné jako Brikenstock, ale jen za 50 euro. Pak se jedem podívat na nádraží, ale nikde nikdo. Pokladna je zavřená a vlak má jet až odpoledne. Zkouším ještě v trafice Tabachia, zda mají nějaké informace, nebo lístky na vlak. Odkazují mne na papírnictví, které je hned vedle. Prý prodávají jen lístky na autobus. Ukazují mi i jízdní řád. Jeden jede v 11:30 a další až v 13:30. Je 11:35 ale naproti papírnictví na zastávce čeká hromada lidí. Rychle běžím pro Péťu a autobus zrovna dojíždí. Měl naštěstí zpoždění. Řidič nejdřív nechápe co po něm chceme, ale když mu jeden z cestujících vše přeloží do Italštiny, nakonec kývne že jo, že nás do Catanie vezme i s kolama.
Rychle naházíme kola dolů do zavazadlového prostoru. Musíme tam přeskládat pár kufru, aby se tam všechno vešlo. Ale v 11:50 už jedeme do Catanie přímou linkou až na vlakové nádraží. Jsme tam před druhou. Je to kousek od centra, tak se jdeme podívat na pár uliček a do kostela Catedrály di Sannt Agáta. Dopřáváme si ve stínu slunčeníků cafe crema s vyhlídkou na náměstí Piazza Duome. Pak se jedeme koupat na veřejnou pláž Spiaga nera di San Giovanni Li Cuti. Jsou tu velká lávové kameny a dřevěné molo, kde jsi hledáme mezi spoustou ručníků a vyznačenou uličkou na procházení volné místo. Jsou brutální vlny, stačím vlézt ještě do vody, než se schody z mola totálně roztříští vlnami a vstup je z bezpečnostních důvodů uzavřený. Poleháváme na molu, je tu studená sprcha i záchod a hned vedle restaurace Andrews. Obědváme, já konečně ochutnávám Arancini. Sicilská specialita. V uvařené rýži je uvnitř nějaké ragú mozzarella a vše obalené ve strouhance a osmažené. Jsou to takové smažené rýžové homole. Jsou moc dobré. Péťa si dává zapečenou mozzarellu, která chutná trochu jako pizza. Pak se zase koupeme až do 18 hod. Musíme zpátky na nádraží vrátit Peti elektrokolo.
V 18:30 tam máme sraz s Mirem z Etna Bike Tribe, který nám vrátí batoh a my jemu kolo. Původně jsme měli dorazit s Pozzallo vlakem až teď v 18:30. Miro ještě Péťu přibližuje zpátky k pláži. Já se tam vracím na kole. Zase se koupeme ve vlnách, jsou už trochu menší. Do restaurace Andrews jdeme na večeři. Mají výbornou rybu, já si dávám pizzu bufalla s pikantním salámem a k tomu lahev výborného bílého vína a spousty perlivé vody. Kolem půlnoci si jdeme rozbalit karimatky a lehnout si na molo s plánem pár hodin se vyspat a pak se přesunout na letiště. Na molo ale přijde asi 20 dětí s několika asi učiteli. Běhají a ječí všude kolem, skoro nás přeskakuji a řádí tam až do jedné. Když už myslíme že bude klid, rozbalí si metr od nás partička dospělých Siciliánů deku a o něčem si vytrvale povídají. Sicilské povídání je, že na sebe všichni křičí a překřikují se navzájem. Spát se skoro nedá, ale únava občas ke spánku donutí.
Budík nás budí ve dvě 2:25. Sháníme taxi nebo uber, ale nic tu v tuto hodinu není k dispozici. Jsou už tři a potřebujeme se dostat na letiště. Bereme tedy koloběžku, ale má dojezd Jen 3 kilometry. Letiště je ale skoro 10. Znovu jsme na autobusovém nádraží, kde měníme koloběžku za jinou, ta už je nabitá naplno. Asi dva kilometry před letištěm je zóna, kde se nesmí koloběžka odstavit. Necháme tedy koloběžku před zónou a Peťa i s batohem si sedá na nosič s brašnami a poslední dva kilometry jí vezu na nosiči na svém kole. Je to šikula. To kolo myslím, že vše vydrželo a Peťa taky. Zvládla se mnou tohle putování po Sicílii a Maltě. Na letišti jsme trochu později, ale balíme kolo do obalu s Decathlonu a pak fólii, což je snazší varianta než jen do fólie. Je to rychlejší a spotřebuje se méně fólie. Ve dvou je to coby dup a jedeme se podívat odkud se od bavíme. Terminál C. Sakra, je to jiná budova. Musíme i s kolem výtahem a pak pěšky. Naštěstí je to jen 200 m. Terminál C je příšerná přízemní budova, udělána asi z nějakého skladu. Odbavujeme brašny i kolo a procházíme kontrolou do pidi prostoru. Je tam jedna malá kavárna, ale na snídani to stačí. Mají zase pistáciové croissanty a kafe. Zapíjíme to opět perlivou vodou a já navíc Schweppes lemon.
V 6:00 jsme na palubě a v 8:35 už sedáme v Praze na letišti. Kolo i brašny dorazily v pořádku. Stavím kolo a jedeme busem a metrem na Hlavní nádraží. Odsud pak vlakem k Petě do Kolovrat.
Ujeto 27,4 km Celkem 1.349,49 km
Nastoupáno 95 m Celkem 11.737 m
Čas na kole 2:28 hod Celkem 90:47
